V týmových soutěžích tohoto typu je důležitější mít co nejvíc závodníků alespoň lepšího průměru. Takoví, kteří berou nejhůře 5.-6.místa. Při horším umístění si ohlídají, aby porazili závodníky konkurenčních týmů celkového pořadí. Několik atletických hvězd týmový úspěch nezajistí. Nebrat poslední místa je důležitější.

Nebýt loňského směšného rozhodnutí od zeleného stolu (co měl asi ten člen štafety dělat - říct té rozhodčí "sem se nepostavím"?), tak jsme nikam nesestoupili a letos jsme si v Čeboksaru v lepší konkurenci vylepšovali osobáky (a právě štafetám to mohlo velice prospět :-); nebýt výpadku Masláka a Hejnové, vůbec by nebyl problém.

Ostatně, Švédům se podařilo akorát ten sestup o rok oddálit - a protože příští rok Superliga kvůli olympiádě nebude, pobudou si dole ještě o rok dýl. A dobře jim tak, neměli protestovat, ale závodit. A naši v pohodě a v klidu zpátky.

Sport trvale sleduji a s potěšením konstatuji, že i přes drobné třenice (Rychlý holky-Hejnová apod.) je to sport, kde je minimum naschválů, atleti se vzájemně podporují a o reprezentaci je zájem. Taky se mi líbí, že se objevují další talenty (Juška, Májková, Maki, ...). Ale naopak mrzí, že v tak tradičních českých disciplínách (koule a dálka žen, disk žen i  mužů - kde byl obojživelník Marcel?) stagnujeme.

Ale celkově díky - dobře to tam vedete, pane Dvořáku!

No - v těchto soutěžích je naopak nutné, abychom nezískávali poslední místa. Když bude mít družstvo převahu umístění ve středu pole, nemůže spadnout. Takže paradoxně nerozhodují ti nejlepší,ale ti nejhorší.