Celé porevoluční období v tomto státě absentuje kvalitní práce s mládeží a nesahá ani po kotníky kvalitě práce v minulém režimu. Tato oblast nemá podporu státu, jakou si výchova mládeže zasluhuje. Na vině je především nesmyslné zrušení celostátního tělovýchovného orgánu a trvalá ignorance všech vlád a potažmo politických spolků, která zde vládly. Dlouhé roky budované základny mládeže zanikly krátce po revoluci, aby odešly do ztracena. Směšná podpora státu, zredukovaná na pochybné granty, na které nebyl nikdy garantovaný nárok a ke kterým musel žadatel shánět další peníze jako svůj podíl, udělaly své. Z důvodu přemrštěných finanční požadavků na mládež za členství v oddílech, předražených až lichvářských nájmech za státní (!) školská zařízení, se přemístila velká část dětí na ulice, kde získala ,,statut" potenciálních kriminálníků, narkomanů, sprejerů a dalších společensky nežádoucích kandidátů.