Emoce se slavnou oštěpařkou minulosti cloumaly ještě dlouho po triumfu její nástupkyně. "Během finále jsem na Báru několikrát vřískala, že má v ruce sedmašedesát metrů, ale nakonec stačilo 64,41. Konečně tak doplnila svoji úžasnou sbírku vzácných medailí, mám strašnou radost," opakovala.
Evidentně jste závod velmi prožívala. Bylo to velké napětí?
Nesmírné. Byla jsem z toho dlouho úplně ušlápnutá, protože Bára ne a ne se chytit. Přitom jsem strašně věřila, že všechno překoná. Dobře znám ty trable, které na člověka můžou padnout, když se jedná o velký závod. Ale ona je velmi silný člověk, který umí zabojovat, a už má taky hodně zkušeností. Říkala jsem si, že to není možné, aby to tahle dopadlo, proto jsem tady na ni volala, ať se pořádně soustředí. Jejím soupeřkám jsem tolik nevěřila, Báře však ano.
Kvůli její vyrovnané sezoně, ve které dosud neprohrála jediný závod?
Taky. Přesto jsem měla strach ze Stahlové a Slovinky Ratejové, která se mi zdála velmi čiperná a výbušná. Zato jsem vůbec nečekala, že si dosud málo známá Srbka Jelačová zlepší osobní rekord o tři metry a půjde pátým pokusem do vedení. To bylo velké překvapení asi nejen pro mě. Naštěstí jí Bára hned odpověděla. Vyhrála o dvacet centimetrů!
Napadaly vás v době, kdy se Špotákové nedařilo, chmurné myšlenky?
Ano, protože mi připadalo, že je taková zadřená. Ale vždycky jsem je zahnala. Věřila jsem jí stoprocentně! Nakonec se ukázalo, že má opravdu silnou nervovou soustavu.
Měla to složité v tom, že mistrovství Evropy ještě nevyhrála, a přidal se k tomu i tlak veřejnosti. Všichni od ní zlato očekávali...?
Ano, zvlášť u nás, a ona to jistě dobře věděla. No to je ale samozřejmé, s tím se každý favorit musí umět vyrovnat. Bára už dávno není závodnicí, která by se plížila na plochu zadním vchodem. Role favorita však může působit jako břímě, což obyčejně neprospívá většímu výkonu. Ze začátku se mi zdálo, že Bára je málo soustředěná, jako by počítala s tím, že ty holky roztrhne raz dva, že to přijde samo od sebe.
Jenže ono to nešlo.
Nakonec ale jo, vyrovnala se s tím skvěle. Vzpamatovala se, soustředila se. Jako by mě na tu dálku slyšela, jak tady vřískám! Přeju jí to, je dobré vyhrát mistrovství Evropy, kde byl oštěp vždycky nejlepší. A tyhle zkušenosti brousí každého atleta, je to prima i pro další Bářiny sezony.
Máte zlatou olympijskou medaili z Helsinek 1952 a stříbrnou z Říma 1960, v tom vás Špotáková už předčila zlaty z Pekingu a z Londýna. Mistrovství Evropy jste vyhrála v letech 1954 a 1958 - co když vás Špotáková v tomto směru za dva roky dožene?
Ale to je docela možné, jen ať mě dožene! Technicky to umí už dávno, má dobrého trenéra Honzu Železného, hází stabilně. Loni měla mateřskou pauzu, což taky není žádná legrace, ale jak je vidět, narození synka jí prospělo. Teď má před sebou ještě pořádný kus dobré oštěpařské budoucnosti a věřím, že zvládne hry v Riu i další světový rekord.
ROK 2007: Dana Zátopková, Barbora Špotáková a zlatý olympijský oštěp z Helsinek 1952, ze kterého se stalo koště.
V neděli čeká finále Vítězslava Veselého. Jemu také věříte?
Budu mu držet palce - hádejte proč? Jasně, je taky svěřencem Honzy Železného, ale hlavně je z Hodonína, tedy ze Slovácka, a já, ač jsem se narodila v Karviné, jsem strávila velkou část života v Uherském Hradišti. V kvalifikaci se Víťa trošku trápil, ale finále se prý bude házet z druhé strany stadionu, kde je delší rozběžiště. To mu určitě pomůže. Nicméně zdálo se mi, že bral kvalifikaci trochu lážo plážo...
Osmdesát metrů mu ale na postup bohatě stačilo. Znamenalo to sice "až" sedmé místo, ale není důležitější postup?
Je to tak, protože finále bude úplně jiný závod, nový. A nikdy není dobré vystřílet prach v kvalifikaci. Mně se to stalo na olympiádě v Melbourne 1956, kde jsem pak ve finále skončila čtvrtá. Možná se podle toho řídil. Jestli to tak bylo, je to fajn, ať střílí až ve finále.
