Opravdu bude Dakar váš poslední?
Podívejte, je mi čtyřicet, zdraví mám jen jedno a nechci, aby se ze mě stal úplný lazar. Dakar je obrovská zátěž, u mě to odnášejí záda. Kdyby se našel silný partner, který by řekl: Nic jiného dělat nebudeš, než se soustředit na ten jeden závod, možná bych své rozhodnutí změnil. Ale na 99 procent jedu Dakar naposledy. Určitě se tam v budoucnosti ještě rád podívám, ale ne jako závodník, ale třeba jakomechanik nebo pisatel do nějakého zpravodaje.
Vloni jste dojel na skvělém osmnáctém místě, ale přesto se vám už do dalšího Dakaru nechtělo. Proč?
Zkušenosti s Jižní Amerikou byly drsné. Člověk byl dobitý a věděl, co ho tam příště čeká. Nehledě na to, že jsem si třikrát sáhl na úplné dno sil. Proto jsem říkal, že už mě tam nikdo nedostane. Navíc i shánění peněz je těžší než v minulosti.
A co se změnilo, že jste kývl a jdete do toho dobrodružství znovu?
Všechno. Z holandského týmu Yamaha jsem přešel k českému Czech Dakar Teamu. Ten kolem sebe shromáždil asi čtyřicet lidí a má velké cíle v kamionech, autech i motorkách. Nebýt téhle nabídky, určitě bych Dakar už letos nejel. Ale teď se na něj hrozně těším.
Proč jste nezůstal u Holanďanů?
To byl super tým, ale ročně jsem najezdil 120 tisíc kilometrů mezi Nizozemskem a Českem, což mě strašně ubíjelo. Tým navíc dostal i menší peníze na rozpočet. Možnost být v českém týmu s dobrými lidmi a mechaniky byla velice lákavá.
Je pro vás výhodou i české prostředí týmu?
Určitě. U Yamahy byly trošku konflikty. Holandský kolega měl oproti mně takové neviditelné výhody. Měl jsem tam být číslo jedna, ale úplně to tak nebylo...
A v Czech Dakar Teamu?
V motocyklové části bych měl být jednička. Jede se mnou například Honza Veselý, který se mnou byl vloni jako mechanik. Týmu jde o to, aby byl vidět. Zázemí bude velice dobré.
Jaká je vaše motivace pro letošní Dakar?
Obrovská. Mám velkou šanci se dostat do vysněné desítky. Ta mě vážně láká. Nahrává mi o skutečnost, že pořadatelé omezili velké motorky s pomocí restriktorů, a tím zvýhodnili nás na čtyřistapadesátkách. Takže pevně věřím, že se mi do té první desítky podaří dostat.
K čemu jsou ty restriktory dobré?
Brání v přívodu vzduchu. Motorky v určité fázi nedostanou stoprocentní výkon a ten dvousetkilový stroj na tom bude v určité chvíli výkonově stejně jako moje čtyřistapadesátka. Ta je ovšem o padesát kilo lehčí. Na tom můžeme vydělat a plnohodnotně závodit se silnými motorkami i v rychlých etapách.
Vloni se jel Dakar poprvé v Jižní Americe. Pomůžou vám ty zkušenosti do letoška?
Ano, člověk už ví, jak se připravit na etapu a čím je terén specifický. Ale každá trať je úplně nová, protože se může během dne nebo i hodiny úplně změnit. Nikdo neodhadne, jestli bude pršet nebo přijde vichřice. Kdo říká, že je na Dakar stoprocentně připravený, neví, o čem mluví. Já jsem taky vloni věděl, jak bude etapa vypadat, ale nakonec mě tam překvapilo tolik věcí, že jsem na to zíral s otevřenou pusou.
Co je v Americe nejhorší?
Nejvíc nepříjemná jsou obří dunová pole. Mají až 500 metrů a nedají se překonat žádnou technikou. Člověk musí uvažovat, jestli to objede nebo jestli se vrátí na waypoint. Africká Sahara není tak extrémní jako poušť Atacama, nehledě na to, že na jihu Ameriky jsou v tomto ročním období vyšší teploty.
Máte nízké startovní číslo 15. Je to výrazná výhoda?
Pro mě je patnáctka šťastné číslo, protože při své první účasti na Dakaru jsem dojel právě patnáctý. Hodně jsem bojoval o to, abych se na startovní listině dostal co nejvýš. Nejvíc mě potěšilo, že Francouz David Frétigné, se kterým se znám, má číslo 12 – a to byl vloni celkově třetí. Jedeme kousek od sebe, což je pro mě hrozně pozitivní. Známe se z endura, dokážeme spolu komunikovat a spolupracovat. Třeba mu pomůžu k tomu, aby Dakar vyhrál, a on zas mně k co nejlepšímu umístění.
Jsou favorité závodu stejní jako v minulých letech?
Horko těžko teď budeme někoho tipovat na favorita, protože opravdu nevíme, co restriktory udělají s velkými motorkami. Z první dvacítky podle mě může vyhrát kdokoliv. Pořadatel navíc hrozí, že už mezi závodníky nebudou minutové rozdíly, ale hodinové jako dřív. První motorkář může být druhý den až dvacátý.
Ale známá jména opět jedou, že?
Ano. Despres, Coma nebo Casteu si nenechají závod ujít. Někteří změnili značku, takže trochu spoléhám i na to, že by mohli mít technické problémy.
Kolik jste toho přes rok najezdil?
Upřímně řečeno, neměl jsem moc času. Vznikal nový tým a bylo s tím spojeno hodně práce. Ale po těch letech zkušeností a tréninku mi stačí se na motorce v jedné etapě jen rozkoukat a pak se dostanu do tempa, kde si můžu říct: Tohle je moje hrana a víc už nemůžu.
Jaké jsou vaše poslední dny před odletem do Argentiny?
Chodím na rehabilitace a snažím se hlavně dostat do psychické pohody. Do Buenos Aires chci přijet s čistou hlavou a nepřemýšlet nad ničím jiným než nad závodem. Technika už je na cestě, pokud ji piráti nepotopili, budeme si ji 28. prosince moci vyzvednout.
Martin Macek
|
