"Teď hodně spím, to je základ mojí regenerace," říká 35letý motorkář z Liberce. "Jenže osobní trenér mě honí, abych nabranou fyzičku zase nezaspal a udržel si ji až do začátku sezony."
Když hodně spíte, zdá se vám o Dakaru?
O tom příštím. Víte, já už myslím dopředu: zpracovávám projekt na Dakar 2012.
Vážně?
Ano. Letos chci mít náskok a postavit se k přípravě úplně jinak. Protože to, co jsem si zažil vloni, to bylo něco tak deprimujícího, že už to nechci opakovat. Pokud nebudu vědět už kolem června, jestli mám finanční zabezpečení, příští ročník asi vzdám. Před minulým Dakarem mi odumřelo tolik buněk v těle, že to někomu nepřeju.
Podcenil jste přípravu?
Myslím, že jsem tomu nevěnoval tolik, co jsem měl. Předpokládal jsem, že loňské 26.místo na Dakaru je dobrý úspěch a že to přijde samo. Jenže jsem se mýlil. Až někdy v září jsem se dozvěděl, že bývalí sponzoři už mě podporovat nebudou, že čtyři roky stačily.
A vy jste musel shánět peníze na poslední chvíli.
Znáte to, prachy jsou na prvním místě. Ale všechno špatné je k něčemu dobré. Uvolnily se mi ruce a mohl jsem jednat s novým generálním partnerem. Nakonec mě zachránila společnost Thermica.
Slyšel jsem, že na účast motorkáře na Dakaru jsou potřeba dva miliony korun. Sedí to číslo?
Tolik by to bylo, kdybych jel sám. Já jsem ovšem členem týmu KM Racing, který zaplatil motorky, pneumatiky, letenky a ubytování za bezmála milion. Druhou půlku si člověk musí sehnat sám. Bez týmové podpory bych celý rozpočet stoprocentně nezvládnul.
David Pabiška
Co vás po rallye bolí nejvíc?
Každý rok mám problém, že mi otékají prsty na rukou od toho, jak pořád v mírné křeči držím řidítka. Nezmáčknu pořádně pěst. Taky mě bolí chodidlo levé nohy od stupačky. V tom vedru to zespoda strašně topí a noha se doslova vaří. Samozřejmě nějaké modřiny už ani nevnímám.
Měl jste letos nějaký vážný pád?
Vůbec ne. Upadl jsem jen jednou ke konci, kdy mi kolega při předjíždění zaprášil. Svalil jsem se na zem a trošku si narazil bok.
Dojel jste na 31. místě, což je zhoršení o pět příček oproti loňsku. Nepomýšlel jste výš?
Samozřejmě, ale když si to s odstupem hodnotím, na víc nebylo. Kvůli problémům s penězi jsem trochu odflákl přípravu, navíc jsem byl na operaci s kolenem a ještě v září chodil o berlích. V první půlce závodu jsem měl na to jezdit do 25. místa, ale přišly technické problémy a zdržení. Pak trvá zase dva tři dny, než se člověk probije startovním polem na svoje místo. A když je zpátky, zase vznikne nějaký problém. A tak dokola. Absolutně nejsem spokojen s etapovými umístěními, které byly od 35. místa až někde do šesté desítky.
Co je vůbec na Dakaru nejhorší? Písečné duny, bláto nebo kamenité úseky?
Všechno dohromady. Máte rychlostní zkoušku dlouhou třeba 550 kilometrů, kde se střídají duny s blátem a rychlými úseky, kde jsou překvapivé díry. Na cestě jste deset hodin. Z tvrdé kamenité pisty vletíte do pouště, kde je písek naprosto bílý a stačí maličko ubrat plyn a přední kolo se utopí a letíte přes řidítka. Na to všechno se připravit je strašně fyzicky i psychicky vyčerpávající.
Ale motivaci zkoušet Dakar dál pořád máte.
Ano. Je těžké vystoupit z té party, navíc mám šanci své výsledky zlepšit. Určitě se budu nad Dakar vracet dál, pokud budu mít na to jezdit 30. místa a to já určitě mám. Konkurence v letošním roce výrazně narostla, nějak se všichni zbláznili. Ale pokud to jen trochu půjde, na Dakar se vrátím.
