Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Utrpení i hledání vlastních limitů žene šampiona Frooma kupředu

JE MŮJ! Britský cyklista Chris Froome i po 14. etapě Tour de France oblékl žlutý dres. | foto: AP

27 2015
Paříž (Od našeho zpravodaje) - Hovoří tiše, bez velkých emočních výkyvů. Podobně závodí. Není mužem spontánních útoků ani okázalých gest. Cesta, která dovedla Chrise Frooma podruhé na trůn Tour, byla pečlivě předem propočtena.

Chrisi, na co se po skončení Tour nejvíc těšíte?

„Asi bych to měl doma zlé, kdybych neodpověděl, že se těším na manželku a naši kočku,“ reagoval a rozesmál zaplněný sál.

Až tady, na tiskové konferenci po tuhé horské etapě na Huezy, na chvíli odložil masku absolutní koncentrace, se kterou ještě před chvílí stíhal Naira Quintanu a probíjel se skrz hučící dav, mezi ryzími fanoušky, opilci i exhibicionisty pobíhajícími kolem něj v kostýmech želv Ninja či postaviček z Teletubbies.

Teprve tady, za cílem posledního těžkého testu, mohl přiznat, jak jej poslední dny trápilo nachlazení a jak podobně jako nejméně polovina pelotonu neabsolvoval závěr Tour zdravý.

„Ale není divu. I mnohem zkušenější jezdci mi říkali, že letošní Tour byla nejtěžší, jakou zažili. Všem nám vzala spoustu sil.“

V serpentinách na Huezy trpěl.

Jistou dávku utrpení se však Chris Froome dávno naučil sám vyhledávat. „Nezávodím kvůli slávě a cenám,“ tvrdí. „Cyklistika je pro mě o tvrdém tréninku, o bolesti a o snaze proniknout až na samou hranici limitů mého těla. Tato touha mě ráno dostává z postele. Miluju svobodu pohybu, jakou na kole zažívám. A vzrušuje mě usilovat o cíle, které jsem si vytyčil.“

Na bolest, která se s tím pojí, jakoby jej připravil i předchozí život.

Chris Froome na startu závěrečné etapy Tour de France
Chris Froome (vpravo) během 13. etapy Tour de France

Tour viděl poprvé v šestnácti

Coby nejmladší ze tří bratrů se před 30 lety narodil v keňském Nairobi britským rodičům, kteří tam vedli cestovní kancelář. Žili si relativně dobře na desetiakrové usedlosti, než otcův byznys zkrachoval, rodiče se rozvedli, otec zmizel v Jižní Africe a matce došly peníze, a tak si přivydělávala jako fyzioterapeutka, aby aspoň trochu zaopatřila malého, hubeného Chrise.

Ve 13 letech ho přivedla na první bikové závody (které vyhrál) a předala Davidu Kinjahovi, jenž vedl cyklistický klub pro chudé děti. „Nebyl lepší než jiní kluci. Ale měl v sobě cosi zvláštního, dravého,“ vzpomíná dnes Kinjah.

V šestnácti uviděl teenager Froome poprvé v televizi Tour. „Hned jsem si pomyslel: To je úžasný závod! Jednou bych ho chtěl vyhrát.“

Navzdory handicapu v podobě dyslexie studoval na univerzitě ekonomii, ale po dvou letech ji opustil, aby naplnil své cyklistické touhy. Keňské občanství vyměnil za britské, s nímž měl v pelotonu větší šance. Získal smlouvu ve stáji Barloworld, ale pět týdnů před premiérou na Tour se v roce 2008 musel vyrovnat se smrtí matky, která prohrála boj s rakovinou.

Později, už v dresu týmu Sky, se vypořádal s nemocí bilharzií i hrozbou vyhazovu a ustál frustraci v roli pomocníka Bradleyho Wigginse.

Potom nadešel jeho čas.

Chris Froome dře ve stoupání v desáté horské etapě Tour de France.
Chris Froome během čtvrté etapy Tour de France

Ano, tady chci rozhodnout

První titul z Tour vybojoval předloni o 4:20 minuty před Quintanou a se slzami v očích ho věnoval matce. „Vštěpila mi morálku, se kterou je pro mě nemožné podvádět. Tento žlutý dres obstojí ve zkoušce časem,“ ujistil všechny v červenci 2013 a vyprávěl, že se chce na Tour vracet ještě nejméně pět dalších let.

Loňský návrat byl krátký a bolavý, po 5. etapě závod opouštěl se zlomenými zápěstími. Reparát zkusil složit na Vueltě, kde svedl nádhernou, nicméně nikoliv vítěznou bitvu s Albertem Contadorem.

Oženil se s přítelkyní Michelle, nyní spolu očekávají potomka. Na kole už nikdy tak dominantní jako v sezoně 2013 nebyl, oslabovaly ho nemoci a zranění. Současně však posiloval vlastní psychickou odolnost.

Letos byl v pelotonu Tour autoritativnější než dřív. Mnohé překvapil už v Le Havru, jak se pustil do výměny názorů s Nibalim, a pak především vnitřní silou, s jakou odolával útokům v některých francouzských médiích, na sociálních sítích i od diváků na trati.

Tři týdny předtím, než Tour z Utrechtu odstartovala, vydal se s Nicolasem Rochem a sportovním ředitelem Nicolasem Portalem obhlédnout její tratě v Pyrenejích.

Když si tehdy poprvé vyšlápl dlouhé cílové stoupání 10. etapy do La Pierre-Saint-Martin, údajně jim sdělil: „Ano, tady zaútočím. Nairo vykládá, že chce útočit v Alpách. Moje strategie bude tato. Tady chci rozhodnout Tour – a vytvořit si takový náskok, který už v Alpách udržím.“

Jak řekl, tak i učinil.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze