To když světový šampion potkal na tréninkovém kempu v italském Livignu olympijského vítěze v královské veslařské disciplíně Nora Olafa Tufteho a vyzval ho na suchozemský souboj. Veslařští vládci si to rozdali na horských kolech. A tříhodinový trénink v alpském lijáku jim osolily "motorkářské pády".
"Do cíle jsme dojeli společně, drželi jsme se jeden druhého jako klíšťata, ale v pádech se mi dařilo lépe než Tuftemu," vtipkoval Synek, vyznavač pohodových silničních motocyklových vyjížděk. "Díky motorce trochu vím, jak padat. Letěl jsem k zemi jen jednou: tygrem přes řídítka na břicho do trávy."
Tufte trochu víc riskoval. "On jezdí motokros. Z kola spadl dvakrát a ještě píchnul o kámen. Ale dojeli jsme oba zdraví." Když se "letecké" novinky donesly až k uším předsedy veslařského svazu Jiřího Kejvala, zhrozil se: "Ondra je teď v takové formě, že snad jedině nějaká hloupá nehoda by ho mohla připravit o další světové zlato."
To trenér Milan Doleček smířeně namítl: "Takové nehody jsou nezbytným rizikem na cestě k vítězství. Nemůžu Ondru honit jenom na lodi. Tréninky musí být co nejpestřejší, aby tělo udělalo co nejvíc práce a abych mu zároveň nutnou porcí dřiny veslování neotrávil."
Jediný drobný zádrhel spočívá v tom, že trenér – kdysi též světový medailista, dnes Synkem laskavě přezdívaný "starý pán" – už se závodníkem jezdit nemůže. "Jen bych ho zdržoval. Ale když se v Itálii objevil Tufte, byla to výzva. Konečně mu někdo mohl stačit."
Zato na skifu Synkovi ani letos nikdo nestačí. Nedávno ovládl Světový pohár a trenér měsíc před bitvou o obhajobou světového trůnu na slovinském jezeře Bled prozradil: "Tréninkové srovnání se zlatým loňskem vyznívá pro letošek stejně, ne-li lépe."
