Těch hlavní cyklistických klasik je pět a říká se jim Monumenty.
Úvodní je březnová Primavera, tedy Milán-San Remo, následuje Kolem Flander, Paříž-Roubaix, Lutych-Bastogne-Lutych a podzimní Kolem Lombardie.
Povaha každé z nich je stejně rozmanitá jako jejich umístění v Evropě.
Od dlážděných a větrných Flander a severu Francie, po strmé kopce v Ardenách, až po letmé, podzimní polibky slunce v Lombardii.
Zdeněk Štybar na jednom z kostkových úseků ve Flandrech.
Rozmanité je díky tomu také pole favoritů. Zatímco Flandry a Roubaix vyhrávají 80kiloví pořízci, v Lombardii většinou vládnou nejlepší vrchaři světa.
Ale nejenom proto je fanoušci milují stejně jako tři cyklistické Grand Tour. Tím hlavním důvodem je jejich absolutní nepředvídatelnost.
Wattmetr? Tady nefunguje
Právě nepředvídatelnost je dnes nejcennější komoditou v cyklistických závodech. S wattmetry a vysílačkami, které jsou momentálně nedílnou součástí profesionálního pelotonu, se z cyklistiky občas stává tak trochu počítačová hra čísel.
Na Tour de France se výkon v některých stoupáních dá naplánovat podle wattového průměru.
Nic takového na klasikách neplatí, tady stále vládne staré pojetí cyklistiky.
Když se reportéři Nikiho Terpstry po letošním triumfu na E3 Harelbeke ptali, jestli se v průběhu závodu díval na svůj měřič výkonu, jen nesouhlasně zatřásl hlavou.
„Tohle je můj wattmetr,“ smál se a ukazoval přitom na výsledkovou listinu. „Klasiky nemůžete jezdit podle nějakého měřiče. Není to časovka, ve které si můžete nasimulovat trasu. Tady musíte bojovat s různými vlivy, na které se dopředu nepřipravíte.“
„Většinou ani nemáte čas se na wattmetr během závodu podívat, jak celý den stejně jedete naplno,“ dodává Greg van Avermaet, cyklista BMC.
Niki Terpstra během závodu Kolem Flander.
Spousta věcí se tady může přihodit v nepravou chvíli. Defekt v rozhodujícím momentu závodu, pád, špatná pozice v balíku. To všechno může zhatit šanci na výhru. A možnost nápravy? Téměř žádná.
„Je to jednodenní bitva, ve které vy musíte být lvem, abyste ji vyhráli. Musíte být silní fyzicky, ale také psychicky, abyste ustáli ty neustálé souboje o ideální pozici,“ tvrdí bývalý cyklista Manuel Quinziato.
Každý rok máte jen jednu šanci, proto jsou tak unikátní a specifické.
„A přitom můžete být v nejlepší formě svého života, ale když na klasikách nemáte štěstí, stejně nevyhrajete,“ myslí si Valerio Piva, sportovní ředitel BMC.
V Belgii jsou náboženstvím
Zatímco Řekové vzhlíželi k Achillovi, Periklovi a Herkulovi, v Belgii podobně vzývají Brieka Schotteho, Eddyho Merckxe a Toma Boonena – legendární klasikáře minulosti.
Právě oni jsou pro místní stejnými hrdiny, stejnými gladiátory. Těžko ve světě najdete větší cyklistické muzeum než to WielerMuseum v Roeselare, kde právě nyní probíhá výstava s názvem: Cyklistika je náboženství.
„Pro mě jako pro Belgičana je triumf na Flandrech víc než chvíle, kdy jsem oblékl žlutý dres na Tour,“ říkal Johan Museeuw, trojnásobný vítěz Flander i Roubaix.
Na těchto závodech se snoubí kultura s historií. Ve vzduchu je často cítit vůně piva, párků a tradičních belgických hranolek. Po trati je rozprostřeno milion frenetických fanoušků, další miliony sedí u televizních obrazovek. I pro samotné cyklisty je právě atmosféra závodu tím, proč klasiky tolik milují a uznávají.
„Třeba právě Flandry jsou pro mě nejlepším závodem roku právě díky publiku, které se sejde po trase. I díky fanouškům jezdíme agresivněji. Kdybych si měl vybrat závod, který bych jednou chtěl vyhrát, byly by to Flandry,“ říká Daniel Oss.
Cyklista Roman Kreuziger v barvách australské stáje Mitchelton-Scott.
Jiní cyklisté zase vzhlížení k Roubaix nebo jako v případě Romana Kreuzigera k nedělnímu Lutych-Bastogne-Lutych.
A víte, proč tomu tak je?
„Protože klasiky jsou esencí cyklistiky,“ dodává Tom Boonen, čtyřnásobný vítěz Paříž-Roubaix.
