Nad očima husté černé obočí, dlouhé vlasy stažené do culíku, v každé její větě je cítit sebevědomí. A do rozhovoru tu a tam skočí i její otec a trenér Petr.
Domů si Záhrobská na pár dní odskočila z cest po světových závodech, v sobotu by měla vyrazit na mistrovství světa do Svatého Mořice. „Musela jsem dodělat pár restů ve škole, aby mi mohli uzavřít pololetí. Chyběla mi zkouška z matiky.“ Za rok by měla maturovat na Kollárově obchodní akademii v Praze, otec a trenér má v plánu, že jednou vyhraje závod Světového poháru.
Jak dopadla ta písemka?
Vyšlo to. Sinusoida, kosinusoida, tangens, kotangens, grafy, rovnice.
Omlouvám se, na matematiku nereaguju! Musela jste se hodně učit?
Během dvou dní mi to paní profesorka dovysvětlila.
Jste v polovině třetího ročníku. Jaké bude vysvědčení?
Sama nevím. Možná nějaká trojka, určitě dost dvojek.
Stíháte vůbec učení? Kdy jste byla ve škole naposledy?
No, v listopadu. Já jsem vlastně říjen a listopad, kromě jednoho týdne, kdy jsme trénovali na ledovci, odchodila denně. V září ne, to byla škola v Karlíně pod vodou.
Takže vás spolužáci znají?
Jistě, nemám individuální plán. Mohla jsem si školu rozložit na osm let, ale nechci. Dá se to zvládnout, i když s obtížemi. V dubnu, kdy skončí lyžařská sezona, musím dohánět čtyři pět měsíců, což je dřina.
Už přemýšlíte, co bude po maturitě? Jestli budete jen lyžovat?
Tak to určitě ne. Zkusím udělat zkoušky na vysokou školu, na ekonomku. Když se nezadaří, budu mít klid na lyže a za rok to zkusím znovu.
Za každou cenu?
Jo. Je přece potřeba, aby měl člověk vysokou. Nejdřív jsem chtěla práva, ale už mě to nějak nebere.
Líbí se vám život mladé sportovkyně? Pořád se dřete, trénujete. Ale když přijdete do školy, sedí tam vrstevnice, které chodí po diskotékách, mají kluky, nekončící večery...
To mě neláká. Nekončící večery? Nemám ráda cigaretový kouř, neponocuju. Jen mě mrzí, že jsem se nedostala do tanečních, nebyl čas. Jsem zvyklá odmalička lyžovat, se spolužáky bych asi neměnila.
Bylo vám osmnáct. Na řidičák už jste si čas našla?
Zkusím to na jaře. Táta mě nechal doma na Benecku řídit malého polského fiátka a šlo to.
A známost mít stačíte? Tedy pokud to není příliš osobní otázka?
Je to osobní otázka...
U rozhovoru sedí i váš otec. Dokázala byste vůbec promluvit bez něj?
Určitě to není tak, že bych bez něj nedokázala říct ani slovo. Nebo vy byste byl radši, aby tu nebyl?
To teď neumím říct, ale možná byste se víc uvolnila.
Třeba se s tátou cítím jistější. Jsme tým, tak je tady se mnou.
Když tak spolu cestujete po Evropě, kdo z vás vaří?
Na svěťáku máme jídlo placené a připravené, jinak nám vždycky doma máma navaří, nacpe to do sklenic a my si to pak jen ohřejeme.
A vy sama vaříte?
Zvládla bych to, ale ono je to docela nepohodlné shánět někde po tréninku jídlo, abych uvařila maso a připravila omáčku.
Ale já nemám talent
Až na jedinou výjimku jste bodovala ve všech slalomech, do kterých jste ve Světovém poháru nastoupila. Je pro vás lyžování snazší, když jste si ověřila, že máte na nejlepší?
Je pořád hodně těžké se udržet v bodované třicítce. Ale je pravda, že v létě jsem si říkala, že bych chtěla aspoň jednou bodovat a že nemám co ztratit. Ale když jsem hned v prvním slalomu v Sestriere skončila pátá, už chci mnohem víc.
To musíte mít talent.
Ale všichni kolem říkají, že talentovaná nejsem, že jsem nadřená. Že jsem všechno vytrénovala.
Záhrobský: Kdyby měla talent, tak jsme si s manželkou vytvořili lyžařskou Klapzubovu jedenáctku, děti by vyhrávaly a já bych byl za vodou (smích). Je to trenérské umění, naučit dítě lyžovat. Ani Kosteličová není talent, Girardelli to samé. Talent je Hermann Maier.
Váš otec říká, že jednou vyhrajete závod Světového poháru. Věříte tomu?
Třeba vyhrajeme oba s bráchou... Nevím, jestli to může být za rok nebo za pět let, ale věřím si.
Jaké vlastně bylo Sestriere, vaše velká premiéra ve světovém závodě? V půlce prosince se tam jel k.o. slalom rozložený do dvou dní.
Pro mě byl úspěch, že jsem postoupila do třicítky, pak se pokračovalo až druhý den. Spousta lidí se mě ptala, jestli jsem spala dobře, jestli jsem byla nervózní. A já? Byla jsem naprosto uvolněná: postoupilo se do osmnácti, pak do devíti a ani tam jsem nebyla poslední.
Vy nebýváte nervózní?
Nevím, to ať řeknou jiní.
No, opravdu vypadáte suverénní.
Přece si nemůžu před startem říkat, že tak těžkou trať nesjedu. Člověk si musí věřit. Já už ty holky porazila, tak proč by to nešlo dál?
Záhrobský: Pane, vy musíte být sebevědomý. A tomu vás naučí jenom to, když jezdíte se silnými. Mám tady v kapse takový malý počítačík, kde mám všechny Šárčiny jízdy, můžeme porovnávat, lepší se, a tím je sebevědomější. V Bormiu už vlála česká vlajka, to je pokrok. Na druhou stranu už s námi tolik nechtějí trénovat cizí týmy, protože s nimi se Šárka zlepšuje. Tak jo, ať se s námi ta Záhrobská sklouzne... To už neexistuje.
Co soupeřky? Už vás registrují, baví se s vámi?
To je snad normální. Ale že bych si mezi nimi získala novou kamarádku, to ne. Není čas, nebydlíme ve stejném hotelu, pokecáme, jen když jedeme třeba na lanovce na start. S Janicou Kosteličovou, s Italkou Nicole Giusovou.
S Kosteličovou, trojnásobnou olympijskou vítězkou? Jaká je?
Zase tak dlouho jsme si nepovídaly, abych ji mohla posuzovat. Přišla mi příjemná, sympatická. Bavíme se česko-chorvatsky, a když došla slova, tak anglicky.
Záhrobský: Počkej, řekni ještě, jak jsme s ní trénovali!
Záhrobská: Jo, její brácha Ivica za mnou na svahu sám od sebe přišel a řekl: Blahopřeju, jak jezdíš.
Dá se odhadnut, jak daleko k Janici máte? Jaký je mezi vámi rozdíl?
Jako že budu za rok dobrá jako ona? To nemůžu říct. Když má formu, dokáže mi při slalomu ujet o tři vteřiny, ale třeba v Sestriere jí to tolik nevyšlo a dala mi čtyři setiny.
Kosteličová není můj vzor
Berete ji jako svůj vzor? Ona je přece jen o tři roky starší.
Jako vzor ne. Ale ona dokazuje, kam lyžování kráčí. V Bormiu ukázala, že celý svět dokáže porazit o dvě třídy. Je opravdu velice silná. Ta její ramena... Nemá žádné potíže, že by v závodě nemohla, pořád má sílu. Na trati si hraje jenom s pohybem v brankách, všechno ostatní jde samo. V tom je dokonalá.
Záhrobský: A víte, z čeho to je? Otec, její trenér, jí nechá naložit činku s metrákem a půl na záda a ona s ní dělá dřepy. Kostelič je ke svým dětem tvrdší než kterýkoli jiný trenér na světě. To já chci mít všechno na 100 procent, ale Kostelič trénuje na 300 procent. A to mě poučilo: příští léto musíme posílit, přitvrdit!
To ještě jde?
Záhrobský: Musí to jít. Janica je pro nás nesmírná motivace.
Jak teď vypadá váš trénink, když ho chce táta na sto procent?
Je prostě hodně náročný. Nebo jak byste to chtěl popsat?
No, jestli na vás vezme třeba hůlku, když není spokojený?
Ne, to nevezme (úsměv), ale jsou chvíle, kdy křičí. A jsou chvíle, kdy už fakt nemůžu. Na letním soustředění v Krkonoších je to nejtěžší, máme denně čtyřfázový trénink. A když v zimě není závod, lyžuju skoro každý den dvě a půl hodiny dopoledne a totéž po obědě. Večer cvičím hodinu v posilovně. To je dost.
Záhrobský: Ne, pořád je to málo. Přitvrdíme!
Když Kosteličová dává na záda 150 kilo, jak posilujete vy, Šárko?
Pokud jdeme testy na maximum, dávám si tolik, kolik ještě dřepnu maximálně 85. V normálních sériích dřepuju šedesát sedmdesát kilo.
Brácha na mě nežárlí
Narodila jste se na Nový rok přímo v horské chalupě na Benecku. Považujete s odstupem za výhodu, že sjezdovka byla tak blízko ode dveří?
Nevím, jestli jsem si to v sedmi letech uvědomovala, ale asi je to pravda. My s bráchou jsme byli na lyžích vlastně pořád. Celou zimu, každý víkend. A já se snažila, abych Petra doháněla, jezdila jsem s ním po žákovských závodech, šla v jeho stopách. Byl to můj motor, trénink se slabšími by mi nic nedal.
Nežárlí teď na vás bratr? Vy ve Světovém poháru bodujete, on ne.
Žárlit? Myslím, že to mezi sourozenci ani nejde.
Překonala byste ho ve slalomu?
Ne, nikdy. Chlapská síla je mnohem větší. I kdyby se už nezlepšil, já bych ho stejně nikdy nedohnala.
Záhrobský: Šárka dostává od bráchy velký kotel, a přesto on má v chlapech při obřím slalomu problémy škrábat se jen o trochu výš.
Záhrobská: Stává se, že stopadesátý kluk předjede nejlepší holku na světě. To je nesrovnatelná síla.
Loni jste úmyslně vynechala olympijské hry a připravila se na juniorské mistrovství světa. Nemrzí vás to dneska, vždyť další olympiáda je až za tři roky v Turíně?
Ne, vůbec ne. Ani ve chvílích, kdy mi brácha s tátou vyprávěli, jaké to v Salt Lake City bylo, jsem nezapochybovala, že jsem neudělala špatně. Nic mě na olympiádu nenalákalo. Stavím si postupné cíle.
Záhrobský: A teď jedna speciální otázka ode mě: na začátku března koliduje Světový pohár v Aare s mistrovstvím světa juniorů v Brianconnais. Co myslíte, že Šárka pojede? Čemu dáme přednost?
Juniorům?
Záhrobský: Ne, ne, pojedeme svěťák, i když mezi juniory je Šárka nejlepší ve slalomu a druhá nejlepší v obřím slalomu. Volíme složitější závod s tvrdší konkurencí a s možností horšího umístění.
Už jsme rozflákali tři auta
S tátou trávíte v autě při cestování spoustu hodin. Očem si tak při dalekých jízdách povídáte?
I mlčíme, když si nemáme co říct.
No dobře: tak když jeli naposledy v neděli z Mariboru, jaká to byla cesta? Už jste mluvili o mistrovství světa, které za pár dní začíná?
Byla to dlouhá cesta, táta musel 80 kilometrů před Prahou zastavit a dát si kafe, jak byl unavený. Červená světla v noci hrozně unavují.
Záhrobský: Je to zápřah, už jsme taky rozflákali tři auta. První ve Finsku na severním pólu, v pustině, měli jsme naloženo pět metráků zavazadel. Pak nám zase auto nabourali Rakušani u sjezdovky.
Utekli jste z otázky. Jaké budou ambice pro mistrovství světa?
Nemůžu říct nic konkrétního. Nevím, jaká v Mořici bude trať, jestli bude tvrdá, měkká, jak mi to sedne. Bylo by výborné dostat se do první patnáctky po prvním kole a pak se uvidí. Určitě pojedu na sto procent rizika, to můžu slíbit.
Umíte vůbec jezdit na jistotu?
Myslím, že se to nevyplácí. Ale kdybych nějaký závod vedla o vteřinu a půl, asi bych se trochu hlídala a nešla do úplného rizika, abych nevypadla. Ale jinak musím jezdit naplno, abych nestagnovala. K čemu mi je odfláknutý trénink?
Myslíte, že se jednou lyžováním uživíte?
To nevím. Nejspíš si nikdy nemůžu vydělat tolik, abych do konce života nemusela pracovat. I proto si chci udělat vysokou školu.
A pak?
Až skončím, chci podnikat, zařídit si penzion.
Nejlíp na Benecku, kde jste se narodila, že?
Jasně. Už mám vyhlédnutý pozemek.
Šárka Záhrobská Profese: v současné sezoně 20. slalomářka světa, největší česká naděje pro mistrovství světa ve Svatém Mořici, jež začne v sobotu Narozena: 1. ledna 1985, měří 175 cm, váží 68 kg Vybavení: 156 centimetrů dlouhé slalomové lyže Head, boty Head, hůlky, helma a brýle Scott, vázání Tyrolia Úspěchy: v roce 1999 vyhrála slalom na Trofeo Topolino, což je neoficiální šampionát žáků, v prosinci 2002 pátá v k.o. slalomu Světového poháru v Sestriere Vzor: Marc Girardelli, legendární rakouský lyžař, reprezentující Lucembursko. „Jednou jsme za ním byli, ale ještě jsem byla malá. Jeho taky trénoval otec, to je naše inspirace.“ Rodina: starší bratr Petr jezdí ve Světovém poháru obří slalomy, dosud nebodoval. Otec Petr, bývalý atlet, je zároveň trenérem. Po závodech jezdí také maminka Jiřina. Bydlí v Praze na Kampě nebo v krkonošské chalupě na Benecku. Soukromí: studuje třetím rokem obchodní akademii. „Baví mě ekonomika, ne chemie a fyzika, proto jsem nešla na gymnázium.“ Talisman na cesty? Na nic takového Záhrobská nevěří. Ráda se dívá na komedie s Pierrem Richardem nebo Louisem de Funesem, české filmy pro pamětníky. Poslouchá Simona a Garfunkela nebo „cimrmany“ a detektivní povídky. Dřív jezdila na koni, jako doplňkové sporty má tenis nebo nohejbal. „Fotbal mě moc nebaví, ale do míče kopat umím.“ Ideální počasí: „Minus deset, prašan, modré nebe nad hlavou a všechno kolem se třpytí.“
Záhrobské slalomy ve Světovém poháru |
Sestriere: pátá, 19 setin za vítězkou, tři setiny od bronzu. Byla to premiéra Záhrobské i k.o. slalomu v historii.0 |
Lenzerheide: třiadvacátá, necelou vteřinu od elitní patnáctky. V součtu se sjezdem byla desátá v kombinaci. |
Semmering: čtrnáctá, necelou vteřinu od sedmého místa. |
Bormio: vypadla v prvním kole. |
Maribor: devatenáctá, časem ve druhém kole porazila i vítěznou Švédku Pärsonovou. |