Máte dítě? Jestli ano, nejspíš si vzpomenete, že ve třech letech byl jeho vrcholným výkonem hrad postavený z písku.
Jenže i když si o řízení tříletého prcka můžete myslet cokoliv, faktem zůstává, že ve 14 letech byl Jakub (to už buginy vyměnil za motokáry a ty pak za formule) jako jediný Východoevropan přijat na prestižní závodnickou akademii ve francouzském Le Mans. A doufá, že odtud vede cesta do prestižní F1.
"Třeba Sebastian Bourdais, pilot F1, je také absolventem této akademie. Do Formule 1 mi to může pomoci," netají mladý pilot své vysoké cíle. A když s ním a jeho otcem, který všechno "spískal", mluvíte a cítíte jejich nadšení, chcete tomu věřit také.
Zdá se mi neuvěřitelné, že jste poprvé v bugině seděl a hlavně ji řídil ve 3,5 letech. Pamatujete si na to?
Ty úplné začátky ani moc ne. Sem tam něco, ale nic celistvého. Víc si toho pamatuju až v období kolem pěti let, kdy jsem s buginami končil. (Do rozhovoru vstupuje Jakubův otec, bývalý závodník rallye Robert Klášterka): Když mu bylo těch 3,5 roku, byly nutné nějaké úpravy auta, ale opravdu už takhle malý jezdil závody. A perličkou je, že si ještě neuměl spočítat, kolik jede kol. Řízení jinak zvládal.
Kvůli věku dostali divokou kartu
Roberte, to jste se jako táta o takhle maličkého syna za volantem nebál?
Možná trochu ano. Ale Kuba se s tím pral skvěle, takže obavy postupně zmizely.
Vy jste jezdil rallye. Proto jste syna vedl od malička také k volantu?
Tak nějak to vyplynulo, ostatně já jsem s aktivním soutěžením přestal, až když začalo být mé i Kubovo závodění dohromady finančně neúnosné. Jakub si sám vybíral, jestli dá přednost motorce nebo autu a dal přednost bugině. Pak postupně pokračoval dál.
Až se dostal do šampionátu Národní formule 1400. Co to obnáší?
Robert: Národní formuli jezdíme celé mistrovství. K tomu škola v Le Mans, kam byl Kuba přijat a nastoupit byměl od září, jezdí své mistrovství, všichni žáci na svých monopostech. A Jakub ještě dostal divokou kartu na jeden závod formule Renault. To je velká formule, normálně se smí jezdit až od šestnácti, ale dostali jsme díky Jakubovým výsledkům divokou kartu na jeden závod na našem území.
Pojďme ještě blíž k Národní formuli, kterou Jakub začal jezdit loni. Kolik závodů šampionát zahrnuje?
Jakub: Loni to bylo sedm dvojzávodů, já jsem neodjel všechny, protože jsem musel čekat na čtrnácté narozeniny. Letos se jede šest závodů. Účastní se 20 jezdců a koná se na okruzích v Česku, na Slovensku, v Maďarsku a Polsku. V Česku je to Most a Brno.
Jak vůbec vypadá samotný vůz, s nímž se Národní formule jezdí?
Jakub: Vypadá skoro jako velká formule, je jen trochu menší, o něco míň výkonný a má jiný systém řazení, což mi trochu dělá problémy. Ve formuli Renault je totiž sekvenční řazení, zatímco v Národní formuli je řazení podobnější autu. Navíc je i změna v brzdění, někde se brzdí pravou, někde levou nohou. S tím se musím srovnávat.
Co všechno zahrnuje trénink závodního jezdce?
Jakub: Musím trénovat také fyzičku. Takže každý den posiluju a třikrát týdně chodím běhat. Co se týče ježdění, tak to už v podstatě trénuju jen samotnými závody. Před nimi jsou tréninky. A také občas máme testy. Je to hodně o penězích.
Jaké předpoklady vlastně musí dobrý pilot mít?
Robert: Jsme zase u peněz. Důležité jsou finance. Ale také talent, rychlé rozhodování v určité situaci, odhad a schopnost soustředit se.
Jakube, co ještě musíte pilovat, jaké u sebe vidíte nedostatky?
Inženýři mi vytýkají, že málo vytáčím motory, ale já mám strach, že se rozpadnou (smích). A důležitá je angličtina. Tu musím zlepšit.
Už jsme trochu nakousli závodní akademii ve francouzském Le Mans, kam Jakub složil úspěšně přijímačky. Jak velká při nich byla konkurence?
Robert: Za všechno asi hovoří, že se do ní před pár lety nedostal současný skvělý pilot F1 Robert Kubica, který neudělal přijímačky. A další pilot Bourdais je absolventem a právě po ukončení se do F1 dostal. Ale v číslech - hlásilo se 900 lidí, z nich bylo předvybráno 200. A brali jich 36. Do jednoho ročníku.
Předpokládám Roberte, že to, aby Jakub zkusil na tuto prestižní školu složit přijímačky, byl váš nápad. Jak se zrodil?
Kubovo závodění je hodně drahé a jsme závislí na tom, jestli se nakonec někam probije. A tahle škola může otevřít cestu k úspěchu.
Jak probíhaly přijímací zkoušky?
Jakub:
Dělam jsem je loni na podzim a hlavně jsme jezdili.
Měl jste trému?
To ani ne, dělal jsem to, co umím. Sednul jsem si do formule a jezdil jsem. A vyšlo to.
Školu jsme původně odmítli
Do akademie v Le Mans tedy nastupujete od příštího školního roku, tedy od září. To bude pro kluka z Plzně asi veliká změna?
Robert: Ještě zvažujeme dvě varianty, které v podstatě závisí na tom, jak Kuba zvládne jazyk. Jedna možnost tedy je, že bude chodit ve Francii do lycea, které přizpůsobuje svou výuku tomu, aby žáci mohli být tři hodiny denně na okruhu, učit se s telemetrií i absolvovat fyzickou přípravu. Druhá možnost by nastala, pokud by Kuba nezvládl jazykové zkoušky. Pak by musel chodit do školy doma a do Le Mans dojíždět. Což by bylo hodně náročné.
Momentálně je tedy úkolem číslo jedna angličtina?
Jakub i Robert: Určitě. A to rozhodně pro oba.
Jak dlouho bude Jakub na akademii chodit?
Jakub: Klasicky čtyři roky. A pokud ji ukončím, budu mít středoškolské vzdělání jako závodní jezdec.
Jakube, kdo je váš závodní vzor?
Mým vzorem byl Mikka Häkinen, dřív, když ještě jezdil. Teď už žádný velký vzor nemám.
Vaším cílem je prosadit se do Formule 1, kam zatím z Čechů nahlédl jen Tomáš Enge. Na kluka z Plzně celkem odvážný cíl...
Jakub: Cíle musí být odvážné.
Robert: Dost lidí nás od toho všeho zrazovalo, ale teď, když Kubu přijali na akademii, už dost z nich říká, že drží palce... uvidíme. Důležité je dát do toho všechno a vytrvat.
Roberte, už jsme zmínili, jak drahý sport motorismus je. Teď přichází navíc studium v zahraničí. Jak to všechno chcete utáhnout?
My jsme původně Jakubovo přijetí odmítli, právě z
finančních důvodů. Škola stojí v řádech statisíců eur. Po výsledcích zkoušek ale škola nabídla, že polovinu sumy sama uhradí. I to pro nás ale bylo moc. Prostě jsme byli vůbec první, kdo přijetí odmítl. Pak se ale ozvala organizace FIA, která pořádá závody F1, že také něčím přispěje. A něco dala i Asociace jezdců formule 1. Takže z původní částky chybí už jen část, pro nás sice pořád velká suma, ale když jsme viděli tu podporu, řekli jsme si, že to nějak zvládneme.
Představme si, že všechno vychází ideálně podle vašich představ. Jak se bude Jakubova kariéra dál vyvíjet?
Robert: Měl by být nejlepší v celé škole. Když vyhraje jejich šampionát, bude mít další rok plné stipendium na další závodění. Pak jsou dál dvě varianty. Buď pokročit do vyššího šampionátu formulí, odkud se dá také postoupit do F1. Nebo si Kubu už může na škole vyhlédnout přímo nějaký tým F1. To se stalo Bourdaisovi, kterého si Red Bull vybral přímo na škole a další tři roky financovali jeho kariéru a měli ho zajištěného smlouvou.
Věříte tomu, že se F1 opravdu povede?
Robert: Teď už je to tak rozjeté, že nám nic jiného nezbývá (úsměv).
Kubo, není to pro vás psychická zátěž? Tíha zodpovědnosti, že nesmíte zklamat, když rodina za vaše závodění utrácí velké peníze?
To si nepřipouštím. Já se jen snažím být co nejlepší.
Kdybyste se dal na jiný, podstatně lacinější sport - atletiku nebo třeba gymnastiku, bylo by to jednodušší.
Nebylo. Já neumím udělat kotoul (smích).
Jakub KlášterkaNarozen 28. dubna 1994 - talentovaný automobilový jezdec se narodil v Plzni, měří 164 centimetrů a váží 50 kilogramů. Kromě motoristických sportů patří mezi jeho koníčky plavání a lyže. Jeho vzorem v F1 je bývalý mistr světa Fin Mika Häkkinen. |
