Pokladní na parkovišti v La Coruni si všimne mé novinářské akreditace z Vuelty a povídá: „Chtěl bych, aby vyhrál Froome.“
Nevěřícně na něj pohlédnu: „A vy jste Španěl?“
„Jo. Ale fandím týmu Sky.“
Pokladní je zjevem natolik unikátním, jakým by se stal tučňák brouzdající po poušti. Jinak se totiž Španělského království těchto dnů zmocnila contadoromanie.
Po triumfu v pondělní královské etapě otiskl deník Marca na titulní straně fotografii lídra Vuelty při jeho pistolnickém gestu a nad ni obřími písmeny připsal: „ŠERIF!“ Podtitulek pak velebil Contadorův „devastující útok“ a uvnitř listu, pitvajícího Vueltu na šesti stranách, další monstrózní titulek hlásal: „Alberto byl povznesen mezi bohy.“
Budiž, tedy Bůh Alberto. Tak jej tady vidí. Už jen dotknout se boha přináší lidem potěšení. „Je neuvěřitelné, jaké davy na něj denně u autobusu čekají,“ podivuje se Laura Meseguerová, místní reportérka stanice Eurosport.
„Tlak, pod kterým se tu Alberto nachází, je i proto dost velký. Ale vypořádává se s ním skvěle,“ říká jeho kouč Steven De Jongh. Příklad? Středeční start v Ortigueře, na severozápadě země. Sotva Contador vystrčí jednu nohu z týmového autobusu, přiskočí ke dveřím malý klučina a tahá ho za ruku: „Albertóó, vyfoť se se mnou.“
Hned je u něj klubko žadatelů. „A podpis, ano? Na ruku?“ Dvě minuty se Contador dětem i dospělým věnuje, potom se usměje a omluvně pokrčí rameny: „Musím už jet.“ Bouřlivý potlesk ho doprovází.
Když v koncovce 15. etapy na Lagos de Covadonga útočil jeho krajan Joaquim Rodríguez, u videostěny v cíli se ozval jen umírněný jásot diváků. Zato jakmile vzápětí atakoval sám Contador, fanoušci přímo explodovali nadšením.
Ve své zemi se ocitl v roli, jaká před lety v Itálii patřila „Pirátovi“ Markovi Pantanimu. Tomu také byli tifosi ochotni odpustit cokoliv, včetně dopingových obvinění a vylomenin s příliš rychlými vozy.
Contador není všude viditelnou celebritou jako kdysi Pantani, srdce fanoušků si však získává svojí Nadací na pomoc mladým cyklistům, rodinným cítěním nebo pouhými vzkazy, které jim po Twitteru posílá. „Díky, díky, díky. Podporujete mě na celé Vueltě a tohle vítězství je vaše,“ psal fanouškům po etapě do Farrapony.
Pro Španěly se sice možná stal bohem, jenže takovým, co sestupuje k lidem a s nímž mohou poklábosit. U trati stojí starý traktor a na něm visí transparent: „Alberto, objeď Vueltu na mém traktoru.“ Contador si ho všimne a reaguje: „Souhlasím, vyměníme si to. Půjčím ti na zbylé dny své kolo.“
DŘINA. Chris Froome a Alberto Contador v drsném stoupání na Camperonu ve 14. etapě Vuelty.
Poté, co byl před dvěma a půl lety potrestán za nález 50 pikogramů clenbuterolu, španělská média i mnozí politici jeho vinu odmítli přijmout. „Sportovní arbitráž ztratila rozum. Odsouzení Contadora je vrcholem absurdity a skandálním pučem,“ psal list Marca. Na cyklistovu podporu veřejně vystoupila též předsedkyně madridské regionální vlády, jeho domovského regionu.
Hned po vypršení trestu ovládl Vueltu 2012 a v madridském cíli tehdy vztyčil sedm prstů na znamení sedmi vítězných Grand Tour své kariéry. Co na tom, že na papíře jich vyhrál „jen“ pět, protože tituly z Tour 2010 a Gira 2011 mu odebrali. „To číslo na papíru je pro mě podružné,“ namítl. „Nikdy jsem se ničím neprovinil. Co je důležité, jsou mé pocity a dojem, který zůstává v divácích. A ti mě na Grand Tour viděli vítězit sedmkrát.“
Další titul má na dosah. „Od deváté etapy věřím, že tuto Vueltu může vyhrát,“ říká kouč De Jongh. Contador míří ke startu v Ortigueře a za ním se vydává týmový kolega Bennati, pro tu chvíli jeho bodyguard. Protože jedinou věcí, které se španělský „bůh“ v závěru Vuelty opravdu bojí, je „aby se mi zase nestalo něco neočekávaného“.
Ve středečním cíli v La Coruni si mohl odškrtnout další den v červeném. Čtyři poslední zbývají.
Co myslíte, pokud projede v neděli v Santiagu vítězně cílem, kolik prstů pak ukáže? Bude jich osm?
