Jak těžké bylo rozhodnout se pro Liberec? Určitě jste měl i jiné nabídky.
To ano, byly jak z nejvyšší soutěže, tak z té, kterou hrajeme teď v Liberci. Zvažoval jsem Pardubice, kam odešel trenér Slowiak a tři bývalí spoluhráči. Byl jsem tam jednou na jednání, dostal jsem týden na rozmyšlenou a po čtyřech dnech jsem jim zavolal, že chci zůstat v Liberci.
Proč?
Nechtěl jsem, aby basketbal v Liberci dopadl jako v Českých Budějovicích, kde jsem dřív hrával. Když jsme z jihu Čech s dalšími spoluhráči odešli, rozpadla se tam mužská kategorie a mládež postupně uvadá. Vždycky potřebujete mít A-tým, ke kterému můžou mladí směřovat. Přijít se podívat, něco se naučit nebo občas něco prohodit. Mladí kluci musí vidět, že jejich snažení v osmnácti odchodem z dorostu nekončí, ale pokračuje dál.
A proto jste odmítl nejvyšší soutěž?
Taky. Víte, v tomhle já vidím hlavní smysl sportu. Nemusíte být profesionálním sportovcem, ale je důležité, aby to, co jste se naučil, nepřišlo vniveč. Můj pocit byl takový, že je důležité zůstat v Liberci, abych pomohl zachovat klub. Věděl jsem, že když tady budu, projekt má větší šanci na úspěch. Nechtěl jsem se z Pardubic dívat, jak se Liberci nedaří.
Ale v Pardubicích byste se měl líp, ne?
Já věděl, proč jsem tu zůstal. Vím, že si budu moci zahrát víc a individuálně se zlepšovat. Jedním z důvodů, proč jsem zůstal, je i trenér Dušan Bohunický. Pro mě představuje kvalitu tréninku srovnatelnou s nejvyšší soutěží. Samozřejmě, že tu konkurence hráčů není taková, jaká by byla v NBL, ale já na sobě chci pracovat a v Liberci budu mít větší prostor.
Mimochodem, pořád ještě učíte na základní škole?
Ano. Učím přírodopis a zeměpis na liberecké Základní škole U Soudu, kde mám malý úvazek. Ještě studuju, ale práce s dětmi mě baví. Teď jsem si vzal ještě dvakrát v týdnu basketbalový kroužek. Já nejsem klasický profesionální sportovec, ale potřebuju dělat ještě něco dalšího, co mi přijde smysluplné. Učit ve škole a pracovat s mládeží Kondorů, to je podle mě důležité.
Jak vypadá váš běžný den?
Na škole jsem třetím rokem a vyšli mi vstříc s rozvrhem, takže já mám ráno jednu hodinu, pak jdu na trénink a vracím se na odpoledku. Vyhovuje mi, že ráno vstanu, mám nabitý den a ještě dělám něco, co má význam. Nelíbí se mi projekty klubů, kde je jen A-tým placených profesionálů, v NBL často zahraničních hráčů. Je to sice atraktivní, ale pro mě je důležitá návaznost na mládež. Investice do dětí je to nejlepší.
Jak vás tak poslouchám, vy budete asi mezi sportovci taková bílá vrána.
To určitě ne, ale já to tak prostě mám. I ta škola byla důvod, proč jsem v Liberci zůstal. Navázal jsem tam nějaké vztahy a cítím určitý závazek.
Pojďme ke Kondorům. Na vás jako na největší opoře asi bude ležet největší odpovědnost za výsledky, že?
To právě naštěstí ne. Hráči, co sem přišli, jsou sice mladí, ale talentovaní. To se projevilo i v prvních mistrovských zápasech, byl jsem opravdu mile překvapený. V úvodu jsme hráli dvakrát venku a já si říkal, že pokud přivezeme jedno vítězství, budu spokojen. My jsme ale vyhráli dvakrát. Největší obavy jsem měl právě z nezkušenosti ostatních hráčů, protože kvalitou jsme srovnatelní. V přípravných zápasech jsme dělali spoustu chyb, na které jsem vůbec nebyl zvyklý. Ale v lize to zatím vypadá dobře.
Vy už jste druhou nejvyšší soutěž hrál, viďte?
Ano, jeden rok s Kondory a předtím dva roky v Českých Budějovicích.
Změnila se od té doby?
Určitě, má vyšší úroveň, protože v nejvyšší soutěži je čím dál víc cizinců, a tudíž kvalitní čeští hráči se často posouvají do první ligy.
Na co má tým nových Kondorů ve své premiérové sezoně?
Těžko říct. Každopádně chceme postoupit do play-off z co nejvyšší pozice. Ale absolutně to nedokážu odhadnout, hráli jsme ještě málo zápasů, vůbec neznám soupeře. Jsem si jist, že se budeme zlepšovat, potenciál tady je. Čím víc zápasů budeme hrát, tím víc půjdeme nahoru. Nejen letos, ale i příští rok.
Je pro vás jednodušší se v nižší soutěži herně prosadit?
To bych neřekl. Jako pivota mě vždycky brání dva hráči, ale já vím, co s tím mám dělat. Je to samozřejmě trochu jiný sport. Často nejsou spoluhráči tam, kde bych je čekal. Někdy se nepodaří správně načasovat akce, ale to je všechno otázka času, mužstvo si potřebuje sednout. Kluci mají na to, aby byli ještě lepší. A já se chci taky zlepšovat.
Hrajete v hale Kort, do které se vejde jen sto diváků. Nevadí vám to?
Kdyby tam bylo hlediště, bylo by to samozřejmě lepší. Na druhou stranu si po čtyřech letech můžu zahrát na opravdu domácí palubovce. Když někde čtyři hodiny denně trénujete, znáte ten prostor jako žádný jiný. V Tipsport aréně jsme byli pořád jako hosté, to prostředí nám nebylo tak blízké. Na domácí koše se hraje úplně jinak.
Co vy a nejvyšší soutěž?
Zůstal jsem sice v Liberci, ale Národní basketbalovou ligu bych si ještě někdy určitě chtěl zahrát.
S Kondory?
To bych byl samozřejmě velice rád. A čím dřív, tím líp. To ovšem nezávisí jen na mě. A taky to není to hlavní. Pokud bude klub fungovat a pokud se bude dařit naší mládeži, tak to přijde v podstatě samo. Nepotřebujeme letos sehnat partnera, který nám všechno zaplatí. Pokud se v pěti letech podaří vytvořit tak silnou mládež, že budeme moci postoupit sami bez jakýchkoli nákupů, bude to ještě lepší.
