Jak vám bylo, když vás záhy dojela Čepalovová?
Kousíček jsem se pokoušela za ní jet, ale brzy mi ztuhly ruce a nohy. Bojovala jsem spíše sama se sebou.
Trenér Frühauf řekl, že by to bylo zbytečné trápení, kdybyste snad nevzdala závod.
Nejsem z těch, kdo by se trápit nechtěli, ale jen pokud to má smysl. Tohle nemělo.
Jak si vysvětlujete svou slabost?
Jsou to zřejmě pozůstatky nemoci z Lahti, měla jsem naběhlé uzliny na krku, dobírala jsem ještě antibiotika. Asi to byla i nedoléčená viróza.
Vaše stavy se opakují, začalo to v Ramsau.
Tam jsem ale před mistrovstvím nemocná nebyla. Tělo se ovšem brání podobně, dochází mi síla.
Vypadá to, že vaše neúspěchy vás nezlomí. Nemáte už ale obavy, že se všechno zase znovu bude opakovat?
No, člověk si třeba říká celou zimu, mohu onemocnět a zase to bude ztracené, ale s tím musím počítat. Mám sílu do toho jít ještě jednou.
Co vás nyní čeká?
Pořádné vyšetření, pak léčba, snad lázně. A chci si zajet někam do Rakouska zalyžovat na sjezdovky.