Chalupa se chce jednou rozhlédnout ze špičky

Letos na podzim měl skifař Václav Chalupa spoustu volného času. Nevzpomíná si, že by kdykoli předtím ve své sportovní kariéře mohl tolik odpočívat. Nejslavnější český veslař devadesátých let si dopřál dovolenou delší než dva měsíce po záříjovém olympijském krachu v Sydney, kde léta dřiny během několika dní zatratila viróza. V semifinále her dojel s ohromnou ztrátou poslední, teď už ho to ale zase táhne k vodě.
Plné znění rozhovoru s Václavem Chalupou najdete v pondělní MF DNES

Co člověku přinese taková zkušenost, jaká vás potkala v Sydney?
Na olympiádě jsem pochopil, že sportovní život je sice krásný, ale krátký. Po něm přece přijde další život, někdo by řekl normální život. Hodně záleží na tom, aby se to i dál povedlo. Takže jsem si v minulých týdnech leccos přehodnotil. Neberu to tragicky a nedělám si zbytečné starosti z jednoho sportovního neúspěchu, i když ten zmařil celá léta tvrdé práce.

V Sydney to bylo od roku 1989 vůbec poprvé, co jste chyběl ve finále hlavního závodu sezony, finále mistrovství světa nebo olympiády. Kde je klíč k vaší sportovní dlouhověkosti?
Já jsem vesloval na dnešní poměry dlouho, vlastně až do osmnácti let, amatérsky. To znamená jednou denně, když jsem přijel ze školy z Třeboně domů do Jindřichova Hradce. Když jsem pak přišel do Dukly, nebyl jsem tolik opotřebovaný.

Kde dnes berete motivaci neustále atakovat v tréninku práh bolesti?
Asi to bude tím, že jsem za ty roky nevystoupil na vrchol. Pořád ho zkouším dobývat a pokaždé skončím těsně pod vrcholem. Chtěl bych se jednou rozhlédnout z té špičky, to je moje motivace.