Loni si na olympijských hrách v Londýně podvrtla pravý kotník. Na podzim ji trápil edém kostní dřeně. Od ledna léčila únavovou zlomeninu na levém chodidle. Trápila ji kolena...
I proto se Petra Cetkovská vrátila na kurty teprve před několika dny, ve Štrasburku prohrála se Švédkou Larssonovou. V Paříži si však vychutnala nečekaně pohodový start do turnaje.
Kde se ve vás vzala taková suverenita?
Sama jsem byla překvapená! Co k tomu říct? Jsem strašně šťastná, že jsem zpátky na kurtu a ještě šťastnější, že to šlo, jak to šlo.
Takže se sebevědomím navzdory pauze nebojujete?
Když se člověk vrací, tak jsou nejtěžší okamžiky jako 2:2 a 30:30, nebo výhoda - nevýhoda, aby se udělaly ty správné volby. A já to celkem zvádla.
Pučkovová působila místy na kurtu hodně odevzdaně.
Byla taková dost uspávací. Taky jsem něvěděla, jestli chce nebo nechce hrát. Jednou zahrála dva metry do autu, potom něco vypálila. Nic moc.
V jaké se cítíte herní pohodě?
Lepší se to. Na sto procent to ještě není, spíš na osmdesát. Fyzicky potřebuju ty zápasy.
A jste už konečně zdravá?
Doufám! Sice jsem nastoupila zatejpovaná, ale to je spíš preventivní věc. Ještě nejsem schopna hrát úplně bez toho. Tejpy pomáhají držet všechno dohromady a podpořit tam, kde se to pokazilo. Říkali mi, že únavová zlomenina se může vrátit, takže na tom musím pracovat, posilovat a hlavně nosit pořádné vložky do bot, které nohu podpoří, aby na ni nebyl takový tlak.
Jak dlouho už trénujete naplno?
Asi třetí týden.
Ztratila jste v průběhu těch deseti měsíců chuť na tenis?
To ne, ale už jsem chtěla, aby to skončilo. Trvalo to strašně dlouho a byl to efekt sněhové koule. Kotník, koleno, druhá noha, teď před čtrnácti dny druhé koleno, už se to začalo hodně hromadit, už mi začalo hrabat na maják. Ale teď doufám, že na chvilku bude klid.
