Nedělní odpoledne znovu potvrdilo starou pravdu, že turnaj US Masters se rozhoduje až na druhé devítce. Právě na ní se pozdější vítěz Mickelson nadechl k drtivému nástupu.
A byl to nádech, který otřásl faunou i flórou ve všech koutech nádherného resortu Augusta National. Bouře nadšení vybuchovaly na mnoha místech a největší aplaus patřil levorukému Američanovi.
On se divákům odměňoval nádhernými ranami. Birdie na dvanácté jamce předznamenalo frontální útok na třetí zelené sako. Na následující třináctce ukázal, že jeho instinkt zabijáka je nabuzen na nejvyšší možnou míru. Vždyť kolikrát jsme již v minulosti viděli riskantní rány, které ho připravily o vítězství?
Na třináctku na Masters však má jen ty nejlepší vzpomínky a po letošním turnaji budou ještě výraznější.
Druhá rána zpoza stromů, která se snesla k praporku umístěnému těsně za potůčkem, vyžadovala nejen obrovské golfové umění, ale také velkou dávku odvahy.
Mickelson prokázal obojí a právem byl pasován na hrdinu prvního letošního majoru. Jeho úder na šťastné třináctce se zapíše do golfové historie jako rána, která mu otevřela cestu k třetímu zelenému saku v kariéře.
A sako chutnalo slaně
Kdo by čekal, že právě Mickelson se bude ucházet o titul z Masters? Vždyť minulý rok se jeho jméno objevovalo v médiích jen v souvislosti s nešťastnými událostmi v rodině. Jeho manželka Amy a matka byly diagnostikovány se zákeřnou rakovinou prsu. Jeho myšlenky se upínaly spíš směrem k jeho rodině než ke golfu.
Ani úvod letošní sezony ho nezastihl v oslnivé formě, a tak jej v roli favorita viděl málokdo. Ale na papírové předpoklady "Lefty" nedbal. Měl v rukávu připraven jeden velký trumf – pohodu!
Po měsících náročného léčení totiž jeho manželka mohla konečně svého muže následovat na turnaj. A Mickelson si přítomnosti rodiny náramně užíval. Žena a děti sice zůstávaly mimo areál, ale nakonec všichni dorazili.
Kdo by si nechal ujít takovou chvíli? Vřelé objetí, polibky a slzy, které následovaly po jeho posledním puttu na osmnáctém greenu, byly momentem bezprostředního uvolnění všech emocí, které v sobě nejlepší levostranný hráč světa skrýval po celý předchozí rok.
Zelené sako tak letos chutnalo trochu slaně – po slzách dojetí.
