Klasika, dlouhý ovál, tráva... závod střídá závod a v podání českého plošináře Josefa France by se mohl psát klidně s velkým Z. Úřadující domácí šampion už letos vyhrál také na trávě koncem května v nizozemském Stadskanaalu, znovu na trávě ve francouzském La Reole pak přišel o už téměř jisté vítězství jen kvůli defektu zadního kola a jak mu sedí dlouhý ovál v Mariánských Lázních, to ukázal naposledy teď o víkendu, kdy v prvním kole kvalifikace světového šampionátu skončil druhý za Němcem Jörgem Tebbem.
„Chtěl jsem jet na postup a to se taky povedlo,“ pochvaloval si splnění plánu v současné době zřejmě nejvíc vytížený muž české ploché dráhy. „Už ale taky nejsem nejmladší a ono je to dost náročné,“ vysvětloval uprostřed minulého týdne cestou na rehabilitaci. S nastupujícími křečemi začal mít problémy přibližně před pěti lety, po jednom ze zranění. „Postupně se mi to zhoršuje, takže se občas chodím sem trochu protáhnout a promačkat. Uvidíme, jestli to pomůže.“
To bylo jen pár hodin poté, co se vrátil ze závodů v Dánsku. Do Mariánských Lázní se přesouval rovnou z extraligy ve Mšeně. Na ubytování a odpočinek měl jen pár hodin, ráno od devíti hodin už na závodníky čekaly tréninkové jízdy. Odpoledne jel Josef Franc další mistrák. A znovu mistrně. Skončil celkově druhý, za Němcem Jörgem Tebbem. A byl to právě Franc, kdo vítěze prvního kola kvalifikace mistrovství světa dokázal v páté rozjížďce jako jediný v celém startovním poli v sobotu předjet a obrat o bod.
Však si také Franc v Mariánských Lázních věřil už před závodem. „Forma je dobrá, funguje to i po technické stránce,“ vysvětloval. Cílem nebylo nic menšího, než dostat se tady v kvalifikaci MS na stupně vítězů. „Na bednu by to mohlo být určitě. Tedy pokud nebudou nějaké potíže s motorkou,“ připomněl poslední závod na trávě ve francouzském La Reole, kde se kvůli defektu zadní pneumatiky v poslední zatáčce před cílem musel ve finálové jízdě spokojit s druhým místem, když před sebe musel pustit domácího vítěze Mathieu Tresarrieu. „To se stává, bohužel. Jak kolo hrabe, často se stane, že se utrhne ventilek. To je hned. Sice máme v pneumatikách haltry, ale ani ty kolikrát nepomůžou, jak se to pak ošoupe. Jakákoli vadná součást je hned znát. Nastat to znovu může vlastně kdykoli,“ mávne rukou Franc.
Strojům nastaveným na maximální možný jízdní výkon stačí maličkost a místo boje o vítězství pak jen svou motorku kolikrát smutně tlačíte do depa. „Teď jsem za jediný týden zničil tři motory,“ usměje se plochodrážník. Však se také z jezdců samotných stávají časem vynikající mechanici a takový Jaroslav Pták coby dlouholetý reprezentant a v současné době veteránský jezdec platí v Karlovarském kraji za jednoho z nejlepších odborníků na motory. Vybrušovat po každém závodě motor znovu a znovu, to zkrátka někde musí být znát. „Mariánské Lázně jsou navíc velký ovál, jeden z vůbec největších. Ve srovnání s klasickým plochodrážním stadionem třeba v Praze na Markétě jsou dva závody tady jako jeden v Mariánských Lázních,“ připomíná Franc.
Mistrovská pojistka
Bronzový muž v celkovém hodnocení mistrovství světa před dvěma lety patří už řadu let do nejužší světové špičky. Přesto v Mariánských Lázních pravidelně startuje v kvalifikačních závodech světového šampionátu či podzimních challenge. „Jsou to pro mě taková zadní vrátka. Kryjeme se tady, kdyby nám to v sezoně náhodou nevyšlo,“ říká.
Z ukončeného ročníku mistrovství světa má totiž jistotu startu v tom dalším pouhých osm prvních jezdců celkového hodnocení, další se musí měřit ve vyzývacím závodě s čekateli. „Systém se ale trochu změnil a z challenge postupují jen první tři,“ připomíná tak trochu bokem svůj loňský start ve vyzývacím závodě, kdy mu uteklo třetí místo o jediný bod. „Byla to sezona, kdy jsem měl ve všem smůlu. Tak snad jsem si to vybral,“ věří Franc.
Josef Franc
Alespoň podle letošních výsledků to tak vypadá. Kromě už zmíněných druhých míst v kvalifikaci MS v Mariánských Lázních a na trávě v La Reole si svou dravost vyzkoušel letos na několika dalších volných závodech a třeba v nizozemském Stadskanaalu koncem května znovu na trávě na France nikdo ze startovního pole prostě neměl. „Vypadalo to dobře,“ usmívá se při vzpomínce na svou spanilou jízdu. „Když to všechno funguje jak má... Jsem připravený jako loni, ale člověk potřebuje mít taky trochu štěstí a to jsem předtím neměl,“ říká.
Mariánské Lázně - znovu bedna
Jeho slova potvrzuje i předešlý závod v Mariánských Lázních, kde v mezinárodně obsazeném českém šampionátu Franc znovu předvedl, že v jeho současné formě na něj z domácích jezdců i přes velkou snahu české dvojky Richarda Wolffa jen stěží někdo může mít. „Zrovna v první jízdě jsme jeli spolu s Ríšou a potkal mě znovu defekt pneumatiky. Tentokrát ovšem přední,“ připomíná Franc ne až tak častou závadu na plochodrážním stroji. „Od druhého kola mi začala vibrovat přední vidlice s pneumatikou. Nevěděl jsem, co se stalo, jestli není něco volného. V těch sto sedmdesáti kilometrech za hodinu je už člověk přeci jen trochu nervozní,“ usměje se. Jízdní vlastnosti stroje se každým metrem zhoršovaly a Franc musel kvůli tomu o něco zpomalit. Přesto rozjížďku vyhrál. Až pak zjistil, že přední kolo je prázdné.
Ten den vyhrál suverénně i celý domácí šampionát. Co se mu ovšem tehdy nejvíc líbilo, to byla tak trochu paradoxně rostoucí konkurence na dlouhé ploché dráze v Česku. „Našlo se pár nadšenců, kteří chtějí náš sport podpořit a přilákali několik mladých závodníků. To považuju za velký úspěch naší dlouhé dráhy,“ říká. Dobře ví, jaké to je být plochodrážníkem. Kolik to stojí úsilí a také peněz. „Není to určitě legrace a někteří z nich kvůli tomu zřejmě odpadnou, ale další se určitě chytnou nebo se k nim i ještě někdo navíc přidá,“ věří Franc.
Také do kvalifikačního závodu mistrovství světa byli o víkendu mezi patnácti nasazenými jezdci jako dva náhradníci čeští mladíci Michal Dudek ze Slaného a Michal Škurla z pražské Markéty. Přímo jel i Roman Čejka, který startovní pozici přebral místo jezdce nizozemské federace KNMV. A to je pro českou plochou dráhu další skvělá zpráva. Vždyť jen za několik dní se jede mistrovství světa družstev. „A my máme letos možnost se tady poprat o bronzovou medaili. To by byl taky velký úspěch,“ zasní se současná česká dlouhodrážní a trávařská extratřída.
