Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vestoje to českým biatlonistům pálí. Při střelbě vleže si tolik nevěří

PŘIPRAVIT, PAL! Momentka ze stíhacího závodu v Pokljuce | foto: Český biatlon, Petr Slavík

22 2014
Položka vstoje + Ondřej Moravec = jistota. Pětkrát do černého. Jako přes kopírák. Jako automat. Na tréninku umí skolit pět terčů i za 14 vteřin. Vleže mu to trvá déle, 23 vteřin. V českém týmu však zdaleka není jediný, komu to vstoje tak pálí.

Gabriela Soukalová zasáhla vstoje 34 z 35 posledních závodních terčů. Ale vleže? V sobotu při stíhacím závodě vyprodukovala čtyři chyby a doprovodila je komentářem: „Katastrofa.“

Stojku má radši rovněž Veronika Vítková. „Pět let jsem v ní procentuálně lepší než vleže,“ připomíná. I když minulou sezonu jen o procento.

Česko je tak biatlonovým unikátem. Tři jeho největší hvězdy jsou úspěšnější při té ze střeleb, která je všeobecně považována za obtížnější.

Také zásluhou bezchybné stojky skončil Moravec o víkendu v Pokljuce pátý a sedmý. Soukalová si po selhání ve stíhačce spravila chuť čtvrtým místem v hromadném závodě. A Vítková se v neděli vrátila do Top 10.

Pravda, Soukalová vypráví: „Před každou stojkou si říkám: To určitě byla náhoda, že jsem ji minule dala, teď se zaručeně netrefím.“

Jenže realita je jiná, míří při nich přesně.

Moravec je naopak sebejistý. „Odstřílím ji a nekalkuluju. Na čtvrté střelbě se při stojce projeví, jak jste na tom psychicky.“

Šéftrenéra Ondřeje Rybáře těší, jak mu stojka opět jde. V létě, kdy usilovně pracoval na vylepšení své fyzičky, tomu tak nebylo. „Rány si tehdy Ondra víc hlídal. Teď zase pálí automaticky.“

Zato ležek za jedna už má nejlepší Čech letos na kontě víc než dost. Přitom na nástřelu či v tréninku bývá také vleže bezchybný. „Tam mě i ležka baví. V tréninku to ale umí skoro každý. Druhá věc je předvést totéž v závodě, teprve to dělá velké závodníky. Možná se při ležce až příliš uvolním.“

Rybář je přesvědčen, že Moravec už pochopil, jaké chyby dělá a kdy by ránu spustit neměl. „Jen musí vše převést do praxe a mít důvěru v sebe sama také při této položce.“

Podobně se Vítková přiznává, jak je na ležce nejistá. „Když pak chyby přibývají, začínám se jí až bát.“

Pro Soukalovou je největším úskalím zaujetí správné polohy. „Stačí si lehnout o dva centimetry jinak a lítá to od terče strašně daleko.“

Rybáře hned napadají nejméně tři závody, kdy si špatnou polohou odstřelila velký úspěch. „Vleže Gabča potřebuje stoprocentní jistotu. Když jedná zkratově, nepohlídá si to a lehne si špatně.“

Jelikož Soukalová ještě není v běžecké top formě, přijíždí na střelnici unavenější. Pak se nedokáže na polohu na podložce plně koncentrovat.

Často také platí: pokud zlepšíte razantně fyzičku a rychleji běháte - zhoršíte zároveň střelbu.

„Když šla Mäkäräinenová běžecky nahoru, bylo to s ní dlouho střelecky nahoru dolů. A to samé kdysi platilo u mladé Domračevové,“ připomíná Rybář. Letos byla za tímto duem opakovaně třetí nejrychlejší běžkyní dne Vítková - ale současně přišla o loňskou vizitku čarostřelkyně. „Pro Verču jde nyní možná o zlomový rok, kdy se snaží vše sladit,“ uvažuje kouč.

Rybář jí s tím chce pomoci. „Kdyby to bylo tak fádní, že všechno všem jde, nemáme my trenéři žádnou práci,“ zasměje se.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze