Ve Falunu přitom nepůjde o jeho premiéru na mistrovství světa - tu oslavil před dvěma lety ve Val di Fiemme. V šestnácti! „No jo, ale tam jsem chytil virózu a odjel jen týmový sprint, skončili jsme desátí,“ vybavil si rodák z Lomnice nad Popelkou před pondělním odletem.
Falun bude už jeho druhým vrcholem sezony, tím prvním bylo nedávné mistrovství světa juniorů v kazašském Almaty. Tam toužil po medaili, k čemuž ho opravňovaly výsledky v letošním seriálu Světového poháru. Dvanácté místo ve Schonachu v úvodu roku a patnáctá příčka o tři týdny později v Sapporu, když byl v poli závodníků suverénně nejmladší, to už má patřičnou váhu.
Příště by Japonsko vynechal
Jenže v Almaty z toho bylo jedno desáté a jedno čtvrté místo, když mu medaile unikla o pouhé dvě desetinky vteřiny.
„A už vím, čím to bylo, do Japonska jsem neměl jezdit. Původně jsme s reprezentačním trenérem Ladislavem Ryglem mysleli, že si dlouhým přeletem vyzkouším podobné cestování do Kazachstánu, které brzy následovalo, ale bylo toho příliš. Je to ponaučení, příště bych Japonsko určitě vynechal,“ přemítal.
Ještě v Almaty jej zastihla povzbudivá slova trenéra Rygla. „Škoda, že ti medaile o fous unikla, ale nelámej si s tím hlavu, příští rok to určitě vyjde,“ napsal mu kouč, neboť Portyka čeká ještě jedno juniorské mistrovství světa. „Tam už to snad vyjde,“ doufá talentovaný závodník a dodal, že ve Falunu, kde jej už v pátek čeká závod na středním můstku, první z celkového počtu čtyř, by si rád spravil chuť.
Dvacátá příčka? Myslí i výš
„Dobře jsme potrénovali, týden jsme běhali v Harrachově a týden pilovali skoky v Oberstdorfu. Nechci říkat nějaké prognózy, ale myslím, že bych mohl překvapit.“ A co považuje za překvapení? Umístění kolem dvacáté příčky? „Nooo... Myslím i výš. Uvidíme,“ dodal tajemně sdruženář, který je už dva roky jasnou českou dvojkou za ostříleným Miroslavem Dvořákem.
V Lomnici nad Popelkou studuje třetím rokem střední hotelovou školu, má individuální plán. „Jinak by to skloubit nešlo, pořád trénuju nebo závodím. Ale ve škole mi vycházejí vstříc, spolužáci mi navíc posílají potřebné texty mailem třeba na soustředění, do školy docházím prakticky jen na zkoušky,“ líčí.
Když v prosinci 2013 přivezl ze závodu Světového poháru v Lillehammeru první body, neboť skončil devětadvacátý, spolužáci, z nichž mnozí sledovali závody v televizi, mu pak na školní chodbě zatleskali. „Bylo to milé. Třeba mi po návratu z Falunu zatleskají zase,“ usmál se.
