Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Českou vytrvaleckou jedničku Kamínkovou dobíjí pivo

Petra Kamínková | foto:  Radek Cihla, MAFRA

20 2010
Petra Kamínková je pořád českou vytrvaleckou jedničkou. Olomoucká atletka na víkendovém mistrovství republiky v Třinci vyhrála závod na 10 000 metrů a druhý den získala stříbro na poloviční trati.

"Čím je člověk starší, tím je obhajoba těžší. Ale zatím mi to pořád běhá," řekla Petra Kamínková. V závodě na 10 kilometrů v úmorném vedru porazila Ivanu Sekyrovou ze Sokolova o 11 vteřin. V cíli byla za 37:04,28 minuty.

"Ivana Sekyrová je ještě o dva roky starší," podotkla sedmatřicetiletá Kamínková. "Je to smutné, že to tak je, ale obě máme z běhání pořád radost."

Mladší atletky nechtějí makat?
Vytrvalostní běhy jsou pořádná dřina. Někdy si říkám, proč to dělám. Ale když běhám jenom v lese, tak je to hodně příjemné. Jenomže když pak netrénuji na dráze, je to vidět při závodech na stadionech. Ale radost z běhání pořád mám.

Kolik vám mistrovský závod v Třinci vzal sil?
Hodně. Bylo vedro a tuto sezonu mi to neběhá, jak bych si představovala.

Musela jste uběhnout 25 kol. Počítala jste je?
Vůbec. Chtěla jsem se zaměřit aspoň na kilometry, ale v čele jsme běžely tři, a tak jsem se soustředila na nohy holek. Když se jim koukám na nohy, tak mi to připadá, že neběžíme tak rychle.

Jak kroužení na stadionu zvládáte?
Je to k zbláznění. Vytrvalostní běžec musí umět vypnout a jít třeba běhat dvě hodiny do lesa a nepřemýšlet nad tím, že musí uběhnout třeba 25 kilometrů. Prostě si jde zaběhat, do pěkného prostředí.

Jenže vy jste kroužila kolem stadionu. Na co jste myslela?
Na to, že je pořádné horko a že bych to nejraději zapíchla. Ale jak jsem viděla, jak holky makají, tak jsem šla za nimi. Posledních dvanáct set metrů jsem si ale pěkně hrábla. Jsem ráda, že jsem titul obhájila.

Víte, kolik jste toho vypotila, kolik kilogramů jste ztratila?
Ne, to vůbec. Akorát vím, že když jdu trénovat do lesa, tak po dvou hodinách mám o dva kilogramy méně. Na stadionu se ale člověk potí ještě víc. Těšila jsem se, až si dám pivo a dobré jídlo, protože celý den jsem nejedla.

Pivo vás dobíjí?
Jo. Po závodě si ráda jedno dám.

Jenom jedno?
Maximálně dvě, víc určitě ne. Navíc v neděli mě čekal další závod na pět kilometrů, tak jsem to nemohla přehánět.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze