Poslední jarní klasika, ta nejstarší a „monumentální“, bude v neděli i nejvíce kopcovitá. Ke 253 obtížným a selektivním kilometrům na trati Lutych-Bastogne-Lutych nyní Roman Kreuziger vzhlíží.
„Lutych je o formě i o taktice a závěr pak vyloženě o síle v nohách. To by mi mělo sedět nejvíce,“ uvedl již před začátkem ardenských klasik.
Dvanácté místo z Amstelu a jedenácté z Valonského šípu byly důkazem, že forma je dobrá. Přitom extrémně prudká zeď na konci Valonského šípu není dojezdem, který by byl jeho ideálním terénem.
„Snažili jsme se jako tým jezdit po většinu středečního závodu pohromadě, přestože to nebylo jednoduché, každý chtěl být na těch úzkých uličkách vepředu,“ podotkl Kreuziger po závodě. „Měl jsem velmi dobrou podporu od Pavla Poljanského, Michaela Valgrena a Ivana Rovného. Byl jsem i na zdi na dobré pozici, ale někteří soupeři tam byli jednoduše silnější. Přesto mám radost, že se cítím každým dnem lépe.“
Což potvrdil i Bruno Cenghialta, sportovní ředitel týmu Tinkoff: „Pro sestavu, jakou máme v Ardenách, nebyl Valonský šíp ideálním typem závodu. Také proto jsme s Romanovým jedenáctým místem docela spokojeni. Zato Lutych by nám měl sedět mnohem lépe. Tam budeme usilovat o výborný výsledek.“
Tři různé české klasikářské typyRoman Kreuziger Zdeněk Štybar Petr Vakoč |
Lídrovi týmu Kreuzigerovi přijede speciálně na tento závod pomoci i polský vrchař Rafal Majka.
V neděli tak bude v Belgii napsán poslední díl letošní jarní klasikářské série, při které opět patřili čeští cyklisté k těm, kteří byli v pelotonu vidět.
Reprezentační trenér Tomáš Konečný vyzdvihuje: „Z našich klasikářů je Roman nejlepším vrchařem, ale v minulosti na Amstelu ukázal, že mu ani kratší kopce nedělají problémy.“
Na Amstelu se Kreuziger před třemi lety stal i prvním Čechem, který kdy vyhrál klasiku kategorie World Tour.
Letos ovládl Petr Vakoč závod Brabantský šíp z nejvyšší kategorie Europe Tour, načež se stal společně s Alaphilippem lídrem Etixxu také na Amstelu.
A v předchozích týdnech byl na kostkách Flander a Roubaix ostře sledovaným mužem Zdeněk Štybar.
Pro českou cyklistiku jde o unikátní období. Vždyť poprvé v historii jsou tři Češi možnými lídry prvodivizních stájí na klasikách World Tour.
„Doba se změnila,“ říká Tomáš Konečný. „V minulosti, kdyby Pavel Padrnos chtěl a mohl, měl i on potenciál na úspěchy v klasikách. Nebo ještě dříve Jiří Škoda, rozdíl mezi nejlepšími amatéry a profesionály tehdy nebyl až tak velký. Jenže něco jiného je, jestliže dnes zamíříte k profíkům třeba už ve dvaceti letech, než když tam jdete v osmadvaceti či ještě později, dva roky se učíte a potom už jste staří.“
Kreuziger byl průkopníkem, když se jako první Čech prosadil do popředí také na některém z pěti nejslavnějších Monumentů klasik. V Lutychu skončil už čtvrtý a pátý. Steven de Jongh, další sportovní ředitel stáje Tinkoff, proto říká: „Zkušenosti, které tam postupně nabral, může Roman nyní zužitkovat.“
Vakoč s jejich sbíráním teprve začíná. „To je zatím Petrův handicap. Klasiky jsou specifické, potřebujete si ty kopce zažít, často pak rozhoduje pozice. Také fyzicky má vrchol stále před sebou,“ poukazuje Konečný.
Zato už nyní je Vakočovou devizou, že dokáže ujet sólově, ale zároveň také vyhrát ze spurtu skupinky. „Jednorázové závody miluje a jsou pro něj jak stvořené,“ říká Konečný.
Petr Vakoč
Zdeněk Štybar
Zdeněk Štybar při nich naopak těží z někdejší praxe cyklokrosaře. „Je excelentním technikem, proto hned uspěl i na kostkách Roubaix, kde technika rozhoduje,“ připomíná Konečný. Letos Štybara po 8. místě ve Flandrech zabrzdila viróza, bral antibiotika.
„Ale v budoucnu ten Monument na kostkách vyhraje,“ věří reprezentační kouč.
„Až se tak stane, může se stát, že Zdeněk upraví svůj jarní program a prosadí se také v Ardenách na Amstelu. Momentálně to asi zkombinovat nejde, protože po startech na kostkách jste nějaký čas nepoužitelní. A vítězství ve Flandrech nebo v Roubaix je pro něj nyní jasnou prioritou.“
Každopádně lákavá česká klasikářská podívaná je rozhodně zaručena i na další léta.
