Nezbytnou částí snowboardingu je stále soutěžení. Možná i proto se Černík rozhodl, že se dostane na olympijské hry do Turína v roce 2006. Jeho disciplínou bude freestylová rampa.
Dva roky před olympiádou zahájí útok na body snowboardových soutěžích Mezinárodní lyžařské federace (FIS), které jsou k účasti na zimních hrách nezbytné. Za uplynulé tři roky toho ale na klasické U-rampě moc nenajezdil. "Rampu mám najetou z minulosti. Teď dělám skoky a naučil jsem se hodně nových triků. Když to přenesu do rampy, tak budu mít třeba super jízdu," domnívá se Černík.
Je mu jasné, že se pustí do opakování několika prvků. "Bude to znamenat hoblování rampy, a proto to nechci dělat zbytečně. Pokud budou jasná pravidla, udělám maximum, abych uspěl, ale není to můj životní cíl," řekl Černík a odhadl, že k nominaci by mu mohlo stačit dvakrát se na závodu FIS umístit v první desítce.
Třetím rokem je členem celosvětového profesionálního týmu a díky tomu je finančně zajištěný. Navíc dlouho jezdí pod hlavičkou známého výrobce energetických nápojů. "Snowboarding je komerční sport, který nepotřebuje žádné instituce. Nejsem jako sdruženář, který když se něco pokazí, tak se nemůže jinak živit," srovnal Černík.
Největším zážitkem je volné ježdění. Jezdec nasedne do vrtulníku, který s ním vyletí nad mraky a vysadí ho na ostré hraně hory. S batohem na zádech, v kterém má pití, vysílačku, lopatu a tyč pro případné hledání kamaráda v lavině, se pustí do neznáma. Do prostoru, který si předtím prohlédl z vrtulníku. To se Černíkovi již dvakrát poštěstilo na vrcholcích Aljašky.
"Od momentu, co nasednu do helikoptéry dole na základně a letím přes vrcholky hor, si užívám každou sekundu. Říkám si, že si dám dobrou jízdu a doufám, že se vrátím zpátky, protože tam se může něco utrhnout, jsou tam trhliny. Je to nebezpečné ježdění.
Není dobré chovat se přehnaně sebevědomě," poznamenal Černík. Od seskoku z vrtulníku je na hoře sám. Musí sjet, protože stroj se pro něj nemůže vrátit. "Snažím se vzpomenout, kde jet kolem kterého kamenu doprava," odhalil myšlenkové pochody.
Vidí na tři metry pod sebe, pak je zlom. Hodí si sněhovou koulí, aby zjistil kvalitu sněhu. "A pak tam hupnu. Hned se začne valit sníh, proto jedu rychle a posunuji se různě po kopci tak, aby mě sníh nesmetl. Musím koukat dopředu na trhliny a skály, únikové cesty a za sebe, odkud se hrne sníh," popsal Černík.
Snowboardista hodně riskuje. Nezbytný je respekt a dokonalá kontrola prkna. "Pořád musím jízdu řídit, jinak je zle. Klidně si raději přibrzdím než něco zkazím," řekl Černík.
