"Ten slavnostní večer se mi moc líbil," přiznala.
Když nové vládkyni českých sportovců Martině Sáblíkové gratulovala k prvnímu místu, pronesla: Kuráž! "Třeba jí tohle jediné slovo ve Vancouveru pomůže jako mně na olympiádě v Římě," přála si nejúspěšnější československá sportovkyně historie a přidala vzpomínku, jak ji stejnou radou vyslala v roce 1960 k její první olympijské soutěži starší kolegyně Eva Bosáková.
O letošní vítězce neměla Věra Čáslavská pochyb. I když i žokej Josef Váňa, druhý, kdo pozvedl aplaudující diváky ze sedadel, si úctu zasloužil stejnou měrou.
V 56 letech smetl konkurenci ve slavném dostihu. "Na Velké pardubické to byl výkon, klobouk dolů," uznala Čáslavská. "Ale sportovcem roku je bez diskuse Sáblíková."
Jediná letošní mistryně světa s českým pasem je prý fantastický člověk. "Má charizma, vyzařuje z ní nesmírná vůle," rozplývala se bývalá gymnastka nad největší olympijskou nadějí her ve Vancouveru. "To všechno je trochu v rozporu s její postavou. Říkám si: Kde bere tu sílu?"
Sílu vyrovnávat se s podmínkami, které její soupeřky vůbec neřeší. "Martině fandím," vzkázala královně ledových oválů. "Od prvních kroků mě zaujala povahou a tím, jak se připravovala. Když srovnáte podmínky, jaké mají v jiných zemích, tak ona všechno dělala na koleně."
A její medaile ze zimních her? "Ona ji doveze," je si Čáslavská jistá. "Jen by se jí to nemělo tolik zdůrazňovat, protože tlak okolí by ji mohl snadno stáhnout dolů."
Stejné pocity zodpovědnosti zažívala také ona sama. "V roce 1968 jsem už chtěla s gymnastikou pomalu končit a olympiádu v Mexiku sledovat jen na dálku, ale srpen mě znovu nastartoval. Chtěla jsem, aby zase zněla hymna pod naší vlajkou," povídala někdejší poradkyně prezidenta Havla.
"Takže Martině ještě jednou vzkazuji: Kuráž! Je mladá a má na to, aby taky jednou získala třeba sedm zlatých. Bylo by to jedině dobře."
