Na rok 2001 asi nikdy nezapomene. Leoš Friedl (36) dosáhl na začátku 21. století svého největšího úspěchu ve své tenisové kariéře. Společně s Danielou Hantuchovou ve finále smíšené čtyřhry porazili americko-jihoafrický pár Mike Bryan (USA) a Liezel Huber (JAR) 4:6 6:3 6:2. A jako čtvrtý Čech se tak může současný jihlavský trenér pyšnit vítězstvím nejprestižnějšího turnaje - Wimbledonu.
A když se teď - po čtrnácti letech - jako divák znovu podíval do All England Clubu, na úspěch si vzpomněl. Ale zároveň přiznal, že by se radši na zelené kurty postavil jako hráč.
Leoš Friedl
|
Byl jste poprvé jako divák?
Ano. A byl jsem tam s přítelkyní. Připadal jsem si trochu jako druhořadý. Bylo to jako příjemnější, že jsem nemusel řešit, kdy mám trénink, kdy je masáž a další takové povinnosti, ale upřímně? Byl bych radši, kdybych tam byl jako tenista. Na druhou stranu, takhle jsem mohl jít tam, kam jsem chtěl. A víceméně bez nějakých starostí. Má to své pro a proti.
S kým jste se rád potkal?
Moc jich nebylo. Většina trénovala a oni, jak byli v zápasovém tempu, neměli moc čas. Ale tak určitě jsem rád viděl Frantu Čermáka, kamaráda bývalého parťáka. Díval jsem se na jejich zápas, na pět setů a asi čtyři hodiny. Měli jsme s přítelkyní možnost dívat se na Djokoviče, Murrayho. Pěkný zážitek to byl na centrálním kurtu. Jinak jsme ale moc času neměli, jeli jsme jen na dva dny.
Co říkáte na vyřazení Nadala?
Měli jsme na výběr, jestli jít na Murryaho, nebo na Nadala. U Nadala jsem viděl jen závěr. I když to nechce přiznat, tak bylo viditelné, že koleno ho na trávě nenechá hrát. Klouzalo to hodně. On kolenem nemohl moc hýbat.
Čili s ohledem na problémy vás vyřazení nepřekvapilo?
Ale jo, překvapilo. Ale jak jsem viděl, že prohrával, tak mi došlo, že mu pohyb kolene na trávě vadí. I když Darcis hrál skvěle. Přesto bylo vidět, že Nadal nemohl.
Vrátil jste se na místo, kde jste v roce 2001 vyhrál ve smíšené čtyřhře Wimbledon.
Byl to největší úspěch. A cítil jsem nostalgii, vybavily se mi tam teď vzpomínky. Asi budu vždycky vzpomínat, když tam přijedu. Čím budu starší, tak tím více to bude pro mě emotivní. Ale teď to až tak neprožívám. Každopádně je to hezké, když se tam člověk vrátí. Z pohledu diváka to bylo jiné.
Vítěz Wimbledonu z roku 2001 Leoš Friedl na jihlavské antuce.
Na co jste si vzpomněl, když jste přijel do Wimbledonu?
(přemýšlí) Na nic extra. Hlavně jsem si to chtěl užít.
Co jste udělal s trofejí?
Mám ji zatím vystavenou u rodičů s ostatními trofejemi. Je v popředí, ale není nijak zvýrazněná. Není tak velká, jak mají deblisti. Pro mixové vítěze jsou menší.
Když vás tak poslouchám, tak vy to po letech už neprožíváte, přestože to byl váš největší úspěch, jak jste sám potvrdil.
Je to hezké, ale na druhou stranu to byl mix. Neříkám, že to je poloviční. Ale vyhrát jako deblista by bylo lepší. Každopádně jsem tam napsaný, už mě asi nikdy nesundají, tak to je hezké.
Byl jste se v londýnském areálu podívat na místo, kde jste jako vítěz napsaný?
(úsměv) Shodou okolností jsem právě říkal, že bych se tam chtěl jít podívat, jestli mě náhodou už nesundali. (smích) Ale na konec jsme se tam nedostali, protože se tak rychle střídaly zápasy a my jsme přecházeli, že jsme na to upřímně zapomněli.
