Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Být hokejistou, dal by se vystřídat

13 2000
-
jak hrubka otřásla gólmanem Čalounem

P ř í b r a m - Do očí mu padal déšť a tváře mu ošlehával vítr. Byla lezavá zima, kopačkami čvachtal v bahně. Pro gólmana, který na rozdíl od kmitajících hráčů stojí dlouhé minuty sám před brankou, opravdu drsné podmínky. A aby té hrůzy nebylo pro příbramského brankáře Michala Čalouna málo, ještě pustil dva hloupé góly. Proto jeho tým prohrál se Spartou 1:3. "Tohle byl nejhorší zápas v životě," povzdechl si. Přitom právě v něm se chtěl vytáhnout. V květnu bude Čalounovi třicet let, odchytal v lize už 139 zápasů, víc jich mají ze současných ligistů jen Přibyl a Vaniak. Už se nastavovala první půle, když diváci ztichli zděšením. Sparťan Zdeněk Svoboda naslepo odcentroval od postranní čáry, bylo zřejmé, že nabíhající útočník Lokvenc míč nedostihne. Široko daleko nestál nikdo jiný než Čaloun. Sehnul se k zemi, že chytne míč. Najednou mu záhadně prošel za záda. Gól. "Vůbec nechápu, co se stalo. Hřiště bylo rozmlácené, asi míč skočil na vytržený drn a stočil se mi kolem ramene. Ani jsem se ho nedotkl." Kdyby podruhé i posté nastala stejná situace, neřešil by ji prý naprosto identicky. Míč vklouzl do sítě. Co mohl Čaloun dělat? Nechytil se za hlavu, nevztekal se. Jen si stoupl na nohy, pomalu kráčel do branky a ručníkem si otřel vlhké rukavice. "Vlastně to nemělo smysl, byl to jen nějaký tik, abych přetloukl tu hroznou chvilku." Za pár vteřin odpískal rozhodčí poločas. Diváky naplněný stadion měl o čem spekulovat. Ještě na podzim Čaloun patřil Spartě, odkud přestoupil do Příbrami. Může gólman tak hluboko klesnout, že by zápas prodal? ptali se ti, kteří vidí za vším ve fotbale podvod. Nesmysl, oponovali jiní. Takovou hloupost by přece neudělal tak okatě. Navíc když Čaloun opouštěl Spartu ne zcela v dobrém, protože většinu času tam strávil na lavičce. "Hned mi bylo jasné, že se najdou dobráci, kteří o mně budou říkat, že jsem to udělal schválně," pochopil Čaloun v danou chvíli. Vyslechl pár chlácholivých vět v kabině a šel na druhou půli. Hrůza pokračovala. Čaloun byl nervózní, lehké míče mu padaly z rukou, vykopával jako žáček pár metrů před sebe. "Vyhoďte ho," ozývaly se výkřiky z ochozů. V 68. minutě si musel připadat jako v mrákotách. Třikrát za sebou si nadhodil míč rukama a vykopl ho, ale vždy rovnou do šance sparťanům. Dvakrát Jarošík a jednou Siegl ho však nepokořili. "Nečekal jsem, že se na Michalovi jedna chyba tolik podepíše," divil se příbramský trenér Jiří Kotrba. I Čalounovi bývalí spoluhráči ze Sparty ho nepoznávali. "Chtěl se na nás vytáhnout, byl z toho nervózní," omlouval ho útočník Vratislav Lokvenc. Právě on mu vstřelil dva další góly. Za první z nich mohl Čaloun. Vyběhl z branky, aby vyboxoval míč, jenže ho nezasáhl a Lokvenc hravě skóroval. Některý trenér "pruďas" by brankáře možná ihned vystřídal. Kotrba se však udržel. "Nebyl důvod, žádné těžké střely na něj nešly," tvrdil Kotrba. Čalounovi po druhém gólu prolétlo hlavou, jestli by neměl odejít sám, ale ve fotbale to není zvykem. "Ale kdybych byl na hokeji, vyjel bych z brány. Ve fotbale si to nemůžu dovolit," přiznal Čaloun později. Přetr pěl zbytek zápasu, na nějž asi nikdy nezapomene. Minulá utkání za Příbram se mu povedla, zvlášť proti Spartě se chtěl vytáhnout. Nikdy se netajil, že je dotčen, když musel ze Sparty odejít. "Nevím, co se dneska se mnou dělo. Snad jsem se z té snahy přemotivoval a to mě rozhodilo," našel jediné vysvětlení slabého výkonu.
Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze