Obě vypadáte hodně spokojeně. Co teď děláte?
Suková: Začni, jsi starší.
Mandlíková: Na Floridě trénuju jednu třináctiletou holku, vždycky hodinu ráno, než jde do školy, a pak od jedné do tří, když děti spí. Jinak se všechno točí kolem dětí (má dvouletá dvojčata Marka Viléma a Elizabeth Hanu - pozn. aut.).
Suková: Já taky hraju s jednou třináctiletou slečnou (Tamara Jiříková, dcera bývalého kouče Jaromíra Jiříka - pozn. aut.). Jinak se starám o Nadační fond českého juniorského tenisu, jsem v předsednictvu Klubu olympioniků atd.
Mandlíková: Uf, úředničina... Na to nemám povahu, hned na začátku bych se s každým pohádala. Helena je klidnější.
Máte ambice vychovat z těch dívek přední hráčky?
Mandlíková: Ta moje na to nemá. Rodiče jsou sice do tenisu zapálení, přestěhovali se kvůli mně na Floridu, ale holka je líná. Asi jako všechny Američanky.
Suková: To já mám ambice vždycky. Říkám si: Když už něco dělám, tak pořádně.
Obě trénujete a obě občas hrajete veteránské turnaje. Co dál?
Mandlíková: Sama od sebe už bych si zahrát nešla. Spíš tak golf, zaběhat si nebo jiný sport. Ne tenis.
Suková: Já hrála jeden mistrák za Dobřichovice, debla. Vyhrála jsem, řekli mi, že je to důležité.
Mandlíková: Strašně důležité...
Suková: Jinak mi bohatě stačí hraní s Tamarou.
Mandlíková: Ale připrav se, že toho bude víc a víc, když chceš, aby ní něco bylo.
Co když vyslovím jméno Martina Navrátilová? Šestačtyřicet let, víc než vy, a stále hraje. A vyhrává.
Mandlíková: Nezničitelná.
Suková: Potkala jsem ji tady a říkám jí: Máš novou přezdívku, Bajonic. To je jeden americký seriál, nezničitelná. Člověk na sobě musí hodně pracovat, aby vydržel.
Mandlíková: A v tom věku! Navíc ona se stále zlepšuje...
Mandlíková: Rozhodně hraje o moc líp než loni.
Suková: Servíruje líp.
Mandlíková: Je míň nervózní.
Vy taky máte lepší fyzičku než loni?
Mandlíková: Já určitě. Hlavně jsem zhubla po dětech. Sice mi to trvalo dva roky, ale povedlo se...
Takže jste jako Martina?
Mandlíková: Kdepak, já vidím kvality života někde jinde. Jí dělá šťastnou tenis, mě děti.
Co vy, Heleno?
Suková: Jsem tady na veteránkách třetí rok a je to čím dál lepší. Člověk to na sobě vidí: nejdřív jsem druhý den po zápase nemohla chodit. Teď už můžu, jen škoda, že jsme letos prohrály z mečbolů...
Co vás teď na těle nejvíc bolí?
Mandlíková: Mě snad jen loket, míče jsou letos těžké. No a loni chodidla. Byla jsem tlustá, hodně jsem tlačila na nohu.
Suková: Já si nestěžuju. Navíc jsem stále ve spojení s doktorem Jiříkem a ten mi všechno spraví.
Sedíme na terase, máme krásný výhled na celý areál Wimbledonu. Co vám to tu říká?
Mandlíková: Pro mě bylo vždy snem tady vyhrát. A bohužel jsem byla jen dvakrát ve finále. Je to snad jediná věc, která se mi v životě nepovedla. Wimbledon má zvláštní nádech. Je to jiné než kdekoliv jinde: pro hráče, pro vás novináře...
Čeho jste si tu nejvíc užily?
Suková: Určitě jahod. Divím se, že mi ještě chutnají (smích).
Mandlíková: Já asi spaní. Každý den jsem ležela do jedenácti - po dvou letech.
Vyberte jeden, řekněme životní zápas, který jste tu zažily.
Suková: Mě nejvíc straší zahozený mečbol proti Shriverové. Na starém kurtu číslo jedna jsem dala return z jejího druhého podání do sítě. Forhendem, vidím to jako dnes. A pak když jsme tu s bráchou poprvé vyhráli mix. On běžel vítězné kolečko, až z toho zezelenal.
Mandlíková: Rok 1986, finále proti Martině Navrátilové. Vedla jsem v prvním setu 5:3, začalo pršet, já klouzala a míče byly hrozné. Tehdy jsem měla šanci...
Změnil se Wimbledon? Hráči tu vypadají spokojenější než dřív.
Suková: Byla jsem tu na jedné party a tam se hodně vzpomínalo. V 80. letech třeba nebyly dobré vztahy mezi klubem a hráči.
Mandlíková: To ani nevím.
Suková: Opravdu je to tu lepší. Dřív jste neudělali krok, abyste do někoho nevrazili.
Kdo vás tu letos nejvíc zaujal?
Mandlíková: Určitě Federer, ten má šanci být první na světě.
Suková: Já jsem se byla podívat na několika českých juniorech a líbila se mi Šafářová.
Mandlíková: Ale prý se poslední dobou dost zhoršila.
Suková: Byla zraněná. No, ještě jsem viděla Vaidišovou. Té je čtrnáct a je snad ještě vyšší než já.
Mandlíková: To jsou ty dnešní holky všechny.
Asi musí být, pokud chtějí něco dokázat. Nebo ne?
Mandlíková: Víte, přesně tohle jsem si taky myslela. Ale podívejte se na Heninovou (vítězka Roland Garros, v semifinále porazila Serenu Williamsovou - pozn. aut.).
Suková: Je zvláštní, že i ty vysoké hrají jen odzadu.
To vás musí mrzet, ne? Vy jste pořád chodily na síť.
Mandlíková: Všechno je to v pokroku. Nastoupily Williamsovy a každá se je snaží kopírovat. Já chodila na síť, Helena, Martina Navrátilová, Jana Novotná... Teď to vymizelo, změnily se i kurty. Dřív byla tráva jiná, míče míň skákaly.
Suková: Na Williamsovy je potěšení se dívat, ale pak je spousta slabších. Chtělo by to víc pestrosti.
Co s českým tenisem? V juniorech patří k nejlepším, ale pak...
Mandlíková: Je to v lidech, kteří se motají kolem. V Česku není trenér, kterého by si mladí vážili.
To je typicky české, ne?
Mandlíková: Ale ne, já poslouchala, Jana taky a Helena taky.
Ale máme jinou dobu.
Suková: Něco ve výchově je špatně. Dnes jsou mladí spokojení, když si koupí bavoráka. Nechtějí tituly. My jsme chtěly vyhrát velké turnaje. Oni vyhrají malý, mají peníze, a to jim stačí.
Nedávno jste si stěžovala, že jsou dnešní junioři sprostí.
Suková: No někdy je to šílené! Jezdím s Tamarou po turnajích a vidím, že i mnozí rodiče se chovají jako hulváti. Pak nemůžete chtít po dětech, aby byly slušné.
Se kterou z hráček své generace se ještě vídáte?
Mandlíková: Já nejvíc s Chris Evertovou, ta žije na Floridě kousek ode mě. Tak jednou dvakrát do roka spolu zajdeme na večeři.
Suková: Já spíš jen přes e-mail. Píšu si s Martinou Navrátilovou a taky s mladou Bedáňovou. No a pak se vidíme jednou za rok tady.
A řeknete si: Ty ale vypadáš...
Mandlíková: ... jako stará babizna (smích).
Suková: Tady si všichni jen pochlebují. Nikdo vám neřekne, že vypadáte hůř než loni.
Mandlíková: Máš pravdu, mně loni neřekli, že jsem tlustá. Ale letos mi povídali, že jsem pěkně zhubla. To se mi líbí (smích).
Kdy sem vezmete děti?
Mandlíková: Já vám nevím... Asi ne dřív, než budou hrát samy. Musí si to zasloužit.
Suková: Ale plány už má letos!
Mandlíková: Nemám...
Suková: Ale nepovídej! Přece jak je budeš trénovat.
Mandlíková: No to vám musím říct. Potkala jsem se tu s trenérem Heninové (Carlos Rodriguez pozn. aut.) a říkám mu: Když naučíš Elinku takový bekhend, jako má Justine, určitě si tě najmu. A on mi povídá: Dobře, ale ty musíš naučit Justine chodit na síť. Asi se mu líbilo, jak jsem hrála.
A vám se asi nelíbí obouručný bekhend.
Mandlíková: Jednoruč se sice hůř učí, dlouho děláte chyby, prohráváte, ale pro budoucnost je lepší.
Suková: Lepší je umět oba.
Mandlíková: Oba? To už je moc, Heleno. Já ještě nikoho takového neviděla.
Suková: No, servis Williamsových jednou rukou nevrátíš.
Mandlíková: Ale Heninová to dokáže. Jde o to, se ho naučit, já už mám všechno promyšlené.
A syn ve vašich plánech není? Ten nebude hrát tenis?
Mandlíková: Je moc hodný, z něj bude spíš golfista.
Neříkejte, že už teď, když jsou dětem jenom dva roky, poznáte, co z nich vyroste!
Mandlíková: A víte, že charakter už se poznat dá? Elina je potvora. Mareček přijde domů, brečí a na ruce má zakousnuté její zuby.
A které z dětí je tedy po vás?
Mandlíková: (smích) No dobře, asi Elinka.
Čím si uděláte největší radost?
Mandlíková: Pro mě jsou největší radostí děti.
Suková: Já dělám radost jiným. Třeba když Tamaru vezmu na Williamsovy, to má oči na stopkách.
Mandlíková: Jo, Helena musela stepovat před šatnou a fotit.
Které ze sester Tamara fandila?
Suková: Nemohla se rozhodnout. Seděla, koukala, ani se nehla. Já přišla a ani si mě nevšimla.
Nechtěly jste se bavit o minulosti. Zeptám se jen na jednu věc. Řeknete si třeba, že jste tehdy byly mladé a - promiňte mi to slovo - hloupé?
Mandlíková: Takhle uvažovat nemůžete. Co bylo, zkrátka bylo. Kdyby to všechno bylo znovu... Já nevím. Byla to těžká doba.
Suková: Já k tomu řeknu jedinou věc: většina akcí vyvolá reakci.
Přijde vám normální, že spolu teď sedíte u jednoho stolu?
Mandlíková: Slíbil jste, že se k tomu nebudete vracet.
Myslím, jestli jste teď kamarádky?
Mandlíková: Z mé strany určitě.
HELENA SUKOVÁ.
- Narodila se 23. února 1965, střídavě žije v Praze a v Monaku.
- Čtyřikrát byla ve finále grandslamového turnaje (dvakrát Australian Open a dvakrát US Open), na grandslamech získala 14 titulů ve čtyřhrách.
- V singlu vyhrála 10 turnajů a tenisem vydělala v přepočtu přes 190 milionů korun.
- Je svobodná a většinou s sebou vozí dva psy: basenžiho jménem Summa Summarum a krysaříka Jerryho.
HANA MANDLÍKOVÁ.
- Narodila se 19. února 1962.
- Vyhrála 27 turnajů, z toho dvakrát grandslamové Australian Open, jednou Roland Garros a jednou US Open.
- Byla třetí hráčkou světa, vydělala přes 100 milionů korun a devět let trénovala Janu Novotnou, kterou v roce 1998 dovedla k wimbledonskému titulu.
- Žije na Floridě, otce svých dvouletých dvojčat Marka Viléma a Elizabeth Hany prý nikdy neprozradí.
Vývoj vztahu Mandlíková - Suková
* V roce 1984 spolu vyhrály turnaj v Marco Islandu, pak se nepohodly a rozešly. Proč? Po jednom zápase čtyřhry se navzájem obvinily z toho, že se nesnažily. Ještě v roce 1990 získala Suková tři grandslamové tituly s Novotnou, kterou ale začala trénovat Mandlíková, a nejlepší deblový pár se rozpadl.
* Mandlíková v roce 1996 zrušila jako kapitánka osobní trenéry u reprezentace. To se Sukové dotklo, její kouč Jaromír Jiřík byl totiž do té doby u všeho.
* Suková ukončila reprezentační kariéru, ale popřela, že by za tím byly spory s Mandlíkovou.
„Když Helena odcházela z reprezentace, nic mi neřekla a o všem diskutovala se svazovým prezidentem Kodešem. Když se bude chtít vrátit, připadá mi logické, že se ozve opět jim. Já ji oslovovat nebudu.“ Mandlíková v roce 1997
„Když Mandlíková odstoupila od Fed Cupu, hned jsem si myslela, že Jana Novotná už ho hrát nebude.“ Suková v roce 1998
„Poprvé jsem nastoupila za reprezentaci v roce 1981. Jedničkou tehdy byla Mandlíková, vše se točilo kolem ní a zbytek týmu to dost pociťoval.“ Suková v roce 1998
„Lidé se zkrátka občas nepohodnou: v tenise, u vás v redakci, kdekoliv jinde. Tím to pro mě končí.“ Mandlíková v roce 2002
„Každá akce vyvolá nějakou reakci.“ Suková v roce 2003
 Helena Suková s raketou, se kterou hrála v roce 1993 ve finále US Open. |
