Viděl jste tedy pád Američana Macartneyho?
Jo. Ten závod jsem u televize docela protrpěl. A říkal jsem si: Buď rád, že sis zlomil jen nohu.
Macartney se odrazil na podobném místě jako vy.
Jenže já měl let pod kontrolou a dopadl jsem o 20 metrů dál než on do roviny. Tam mi v noze ruplo. Jeho pád byl mnohem hnusnější. Ale hlavně to byl hnusný skok.
Těžší než obvykle?
Celá trať byla rozsekaná. Ten cílový skok byl příšerně udělaný. Organizátoři ho pořád předělávali. A pak s lidmi házel doleva, doprava, nahoru. Najeli jste půl metru mimo ideální stopu a už vás vynesl mnohem dál.
Jak se vám teď daří?
Už líp. Nechtěli mě ještě pustit z nemocnice, ale přemluvil jsem je, že budu radši ležet v hotelu. Tady jsou kolem mě lidi, které znám. V nemocnici jsem byl příliš sám.
Nezanevřete teď na sjezdy?
Ne. Možná zanevřu na Kitzbühel.
Nedávno jste říkal, že Hahnenkamm zase tak obtížný sjezd není...
No právě. To tvrdilo víc lidí. Proto se ho organizátoři pokusili zbrutálnit, aby byl nejtěžší. Najednou se z toho stal závod o přežití. Snad jen čtyři lidi tady opravdu závodili, ostatní to prostě jen sjeli. Zatímco Wengen byl před týdnem nádherným závodem, tady to bylo o lámání kostí.
