Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Budějovický kouč: Uděláme pár chyb a hráči si přestanou věřit

Trenér budějovických volejbalistů René Dvořák dává pokyny svým svěřencům. | foto: Marek Podhora, MAFRA

7 2017
Do konce základní části volejbalové extraligy zbývá už jen šest zápasů. První dva sehraje budějovický Jihostroj tento týden, ve čtvrtek od 18 hodin doma hostí Odolena Vodu a v sobotu jede do Brna.

Tři týdny je hlavním koučem volejbalistů Jihostroje René Dvořák. Ze čtyř zápasů včetně Vyzývacího poháru dovedl svůj tým ke třem vítězstvím. Pořád ale výkony Českých Budějovic zůstávají za očekáváním.

„Hráči si nevěří,“ hodnotí 51letý bývalý nahrávač Jihostroje a jeho současný trenér.

V posledním utkání v Benátkách nad Jizerou jste prohrávali 0:2 na sety. Čím jste pak duel dotáhli do vítězného konce v tie-breaku 3:2?
První dva sety jsme špatně přihrávali a neprosazovali jsme se ve hře z kůlů. Sice kluci hráli dobře středem sítě, ale nestačilo to. Pak jsme hodně hráčů prostřídali a zlepšilo se to, i když jsme ve druhém setu trochu zaváhali v koncovce. Celý zápas jsme bojovali sami se sebou a dva body byly těžce vydřené. Benátky ale hrály dobře a vůbec nám to neulehčovaly.

Jsou jen dva body z Benátek pro Jihostroj ztrátou?
Nabízí se říci, že je to pro nás ztráta. Zrovna když jsou Benátky v dolní polovině tabulky. Jenže dnešní liga je hrozně vyrovnaná a každý tým, možná kromě Ústí nad Labem, může v domácím prostředí překvapit kohokoliv. Potvrdili jsme si to my či Liberec, který prohrál 0:3 v Odoleně Vodě. Přesto musíme získat body jinde a hlavně vyhrávat doma.

Už se situace v klubu po odvolání trenéra Jana Svobody ustálila?
Tady prakticky není nic moc k ustálení. V tréninkovém procesu u nás žádné problémy nebyly, ale jde tu stále o jednu věc. Hlavně po několika prohraných koncovkách setů hráči přestávají věřit sami sobě. Po dvou, třech chybách jsou kluci nervozní, nevěří si. A to tady nikdy nebývalo.

Přesto je kádr hodně kvalitní a svou sílu určitě má. Musíte tedy ještě zapracovat na psychické stránce.
Máme určitě na to, abychom hráli v tabulce nahoře. Samozřejmě nám chybí Sebastian Gevert, o kterého jsme se ze začátku opírali. Jde ale spíš o to, aby zase kluci začali věřit tomu, že volejbal opravdu umí dobře a že můžou vyhrát zápas i tehdy, když se zrovna nedaří.

Po změně na postu hlavního trenéra jste se měl vy stát novým impulzem pro tým. Povedlo se to?
To nevím, mou práci musí hodnotit někdo jiný. Já ale doufám, že ano. Třeba proti Liberci jsme podali velice dobrý výkon, na který jsou u Jihostroje všichni zvyklí. Ale hráči předvádějí úplně jinou hru doma a venku. V Budějovicích se mohou opřít o svou halu, o domácí prostředí. Jenže venku uděláme pár chyb a okamžitě ztrácíme sebevědomí. To je ten rozdíl a je to jen o hlavě.

Neplánujete tedy například s celým týmem společnou akci, při které by se hráči od volejbalu odreagovali?
Tak se to dělalo dřív, když s námi například trenér Pommer namísto tréninku vyrazil do kina. Teď na to není čas, hrajeme dva zápasy v týdnu. Navíc si myslím, že tyto věci by si měli vyříkat sami hráči. Aby se oni opravdu sešli a probrali to.

Už jste stihl udělat oproti stávajícím pořádkům nějakou změnu či novinku, která například vystihuje váš trenérský rukopis?
Mezi tréninky Honzy Svobody a mými nejsou moc velké rozdíly. V osmdesáti procentech jsou cvičení stejná, jen jsem trošku pozměnil posilování. Kluci se mi zdáli trošku unavení, proto jsem se zaměřil na dynamiku cvičení. To se neprojeví hned, ale třeba až za několik týdnů. Asi mám i jiný přístup ke koučinku při zápasech. Takže můžeme říci, že pár změn jsem udělal.

Jak se vám pracuje s vědomím, že jste přebral tým v době, kdy se mu moc herně nedaří a vedení klubu má cíle pořád stejné, tedy být ve finále extraligy?
Tlak je na trenéry pořád stejný. A to v jakémkoliv klubu. Pořád totiž musíte vyhrávat, to se nemění. Takže o tolik víc se mě to zatím nedotýká. Teď bych si ale hlavně přál, aby se kluci dostali z psychických nesnází a zase ukazovali, na co mají.

Přemýšlíte nad volejbalem mimo halu, nosíte si práci domů?
Myslím si, že za to mě teď přítelkyně ráda nemá. Volejbal si tahám domů až přespříliš. Třeba po prohraném utkání nedokážu jen tak vypnout. Nespím do půl třetí do rána, přemýšlím o chybách, o zlepšení. Tak to mám, i když se tím člověk někdy asi trápí zbytečně, protože jako trenér se samotným zápasem z lavičky můžete udělat hrozně málo. Máte pouze dva oddechové časy a pár střídání. Hru samotnou mají v rukou hlavně hráči.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze