Vážně máte pocit, že se vám Dzinziruk vyhýbá?
Nevím, jestli on, nebo jeho stáj. Ale zápasu se asi vyhýbají. Měl jsem utkání přislíbené, najednou chtějí boxovat ve Státech s AmeričanemWilliamsem. Já jsem číslo 2 na žebříčku, nejsem oficiální vyzyvatel. Pořád se ale na zápas připravuji, klidně mi totiž můžou říct, že duel bude během 14 dnů.
Podle vás se vyhýbá odvetě spíše stáj, nebo samotný Dzinziruk?
Dzinziruk možná bude férovější. Taky ho to trápí, ví, že ne všechno bylo košer. On by to risknul spíš, jeho manažeři jsou obchodníci. Vynáší jim to prachy.
Byl pro vás rok 2008 úspěšný i přes prohru s Dzinzirukem? Byl.
Měl jsem čtyři zápasy, jenže tři z nich byly přípravné na Dzinziruka. Před zápasem s ním jsem se zamýšlel, že i prohra na body může být úspěch a ještě víc mi nastartovat kariéru. Což se stalo, ale nakonec jsem stejně byl zklamaný, že jsem prohrál. A zároveň ukřivděný.
Dokonce jste brečel. Stává se vám to i v jiných situacích?
Já si pobrečím třeba i u filmu, když jsem v soukromí, s manželkou. Ne že bych byl nějaká plačka. Kdybych si udělal otevřenou zlomeninu, asi bych nebrečel, ale u smutných filmů, jako je třeba Zelená míle, slzu uroním. Po zápase s Dzinzirukem jsem si uvědomil, co všechno jsem odmakal, co všechno jsem udělal pro úspěch. A nějací šmejdi mě odrbali. Dostalo mě to.
Mohl jste vstoupit mezi nesmrtelné české sportovce.
Nenazýval bych to přímo takhle. Ale asi jo. Mohl jsem být první mistr světa v Česku, to je hezká představa. Ale není to hlavní, proč to dělám. Je to můj sen odmalička a v dubnu jsem byl kousíček od vrcholu kariéry.
Je pro mnohé nespravedlivá prohra s Dzinzirukem vaše noční můra?
Jsem s tím celkem srovnaný. Slzu jsem uronil jen tam, i když se mi vzpomínky občas vrací. Říkám si: Do Prčic, mohlo to být o něčem jiném, všechno by se odvíjelo jinak. Převrátilo by mi to život, byl bych ještě známější, odrazilo by se to ve sponzorech. Polepšil bych si finančně, měl bych minimálně jednu obhajobu v Praze. Staral bych se o jiné věci, ne jak zaplatím daně, ale jak postavím barák. Pořád jsem si na něj ještě nevydělal.
Pár měsíců po vás se o titul mistra světa pokoušel Rudolf Kraj. Neštvalo by vás, kdyby vás předstihl?
Přál jsem mu to. I když pro mě by samozřejmě bylo nejideálnější, kdybych já byl první a on až druhý český šampion. Ale ať vyhraju já nebo Kraj, pomůže to celkově českému boxu. Pro oba by to byl přínos.
Vy a Kraj v profiringu, Chládek v amatérském. Tři naši boxeři loni zůstali těsně pod vrcholem a všichni si stěžovali na nepřízeň rozhodčích. Zažívá český box ústrky?
Celkově asi jo. U nás žádné velké profistáje nejsou, v amatérech zase nemáme ve světové svazové organizaci žádné činovníky. Nikdo pak nemá zájem připískávat českým boxerům. Když Češi boxují se stejnými pitomečky třeba z Toga, posuzuje se to férově. Když narazíme na Němce či Rusa, mají protekci oni.
V profiringu jste prohrál zatím tři zápasy. Nestalo by se to, kdybyste byl Rus či Němec?
Je to tak. Kdybych měl větší zázemí, neprohrál bych. Mohl jsem všechna utkání boxovat doma, jenže nikdo by to nezaplatil. Doma bych všechno vyhrál, jsem v boxu v blbý době. Nikdy jsem ale neuvažoval třeba o jiném občanství. Jsem Čech. Mohl jsem jít i do Států, ale abych byl doma jednou za půl roku, to ne. Jsem rodinný typ, mám tři holky. Kluka bych chtěl, ale jedině když budu mistr světa. Jinak bych už asi o čtvrtém dítěti neuvažoval.
Očima redaktora MF DNESViděl jsem, jak drážďanskou Freiberger Arenu obsypala auta s českým espézetkami. |
Není. Ale to platí pro všechny sporty. U profesionálů je to férovější než u amatérů. Jen můj názor.
Považujete se za nejvlivnější postavu českého profiboxu?
Nevím, ale rozhodně za jednu z nejznámějších.
Vrátil byste se jednou do amatérského boxu jako šéf reprezentace?
Třeba i jo. Zaprvé ale nemám trenérskou školu, zadruhé by to muselo být za nějakých podmínek. Pochybuji, že bych se tím uživil. Když už bych to měl dělat za relativně malé peníze, tak bych chtěl, aby mi neházeli klacky pod nohy. Ale je to těžký. Když ty kluky vidím, stejně bych jich 90 procent vyházel.
Proč?
Problém je, že mají málo peněz. Pro to, aby měli velký prachy, zase dělají kulový. Já měl taky málo, ale makal jsem, přišly výsledky a s nimi vyšší výdělky.
Má nějaký český boxer šanci dostat se na olympiádu v roce 2012?
Určitě. Je ještě hodně času. Chládek je dříč, problém je, že u toho nepřemýšlí. A to se u boxu musí. Dokud nezačne taktizovat, tak to na mistra světa nebude. Je mladý, časem na to snad přijde sm.
Ústup ze slávy nezažívá jen reprezentace, ale i ústecký box. Proč?
Důvodů je strašně moc. Dřív tu bylo středisko, z celého Československa se sem stahovaly talenty. Ještě v pátek se nevědělo, kdo v jaké váze bude v sobotu boxovat. V takové konkurenci všichni dřeli. Já teď jako pomocný trenér přijdu na trénink Ústí a jsou tam dva kluci.
První zápas vás čeká v březnu. Budete muset shazovat kila?
Přes Vánoce jsem přibral 10 kilo (prsty si secvakne břicho). Když budu chtít, shodím je za 10 dnů. Ale pokud chci předvádět výkony ve velkých zápasech, musím jít dolů postupně. Do vyšší kategorie nechci, soupeři tam mají větší granáty.
Do kdy se dá vydržet v profiringu?
Otec boxoval do 45 na slušné úrovni. Já to vidím ještě na pět let. Nebudu nikomu dělat otloukánky. Když zjistím, že nebudu moct boxovat o mistra světa, že by mě ti kluci před limitem jasně porazili, skončím. Když to bude s Dzinzirukem a na body, není to ostuda. Záleží na zdraví. Já začal v osmi letech a tělo už začíná být opotřebovaný.
Když chcete do pěti let skončit, to už musíte tušit, co bude potom.
Když skončím ze dne na den kvůli zranění, nemusel by to být problém. Mám docela slušnou pojistku (smích). Naprostou většinu života jsem se věnoval boxu, nějak u něj zůstat chci. Ale nevěřím si, že by mě to uživilo. Už teď mám obchod s oblečením Champion, dělám trenéra v pražském fitku BBC a jsem spolumajitel restaurace.
Splníte si sen a stanete se letos mistrem světa?
Když vše klapne, spíš to vidím na příští rok.
