Když ho doma v Ústí zmasakroval, pěst se mu třásla ještě dlouhé minuty po strhující řeži, chodil sem a tam; adrenalin s ním lomcoval víc než Williams v ringu.
Jak vám teď je?
Nádhera, to vidíš. V životě bych tomu nevěřil. Řekl jsem si, že se mu zkusím postavit, vydržet kolo. Vyšlo to líp! Nejlíp! Dával jsem do toho všechno, nebál se ho. Když už, tak už. Jsem v euforii!
Půlminutku jste si ho oťukával?
Zkusil jsem, jaký má bomby. Hrozný! Takový jsem ještě nezažil. Ale neuměl dát vůbec přímky.
Viděl jste jeho výhru nad legendárním Mikem Tysonem?
Prohlídl jsem si skoro všechny jeho velké zápasy. I s Kličkem, vydržel s ním do 10. kola. On je enormní člověk. A já z toho byl nervózní, což odnese vždycky ten nejbližší člověk. Takže si to poslední týden slízávala hlavně moje manželka.
Když vám zvedl rozhodčí ruce nad hlavu, co jste si pomyslel?
Vyhrkly mi slzy... Říkal jsem si, že jsem outsider. Naštěstí jsem od února shodil 25 kilo. Ne speciálně na tenhle zápas, o něm jsem se dozvěděl až před 14 dny. Je vidět, že se dá boxovat s každým. Ukázal jsem to našim mladým klukům. A děkuju všem, kteří se se mnou piplají, protože se mnou to není vůbec jednoduché. Mám svojí hlavu.
Je vám 36, ale v profiringu jste boxoval teprve poosmé. Proč?
Za všechno vděčím Míšovi Markovi, ten mě k boxu dostal. Já bouchal veškeré bojové sporty, on se zeptal, jestli nechci boxovat. Že mě do toho dostane. A vidíte, kam to dotáhl. Nikdy jsem pořádně neboxoval a na starý kolena tohle.
Co vás živí?
Právě bojové sporty, to je moje zaměstnání. Tedy až poslední rok. Tohle vítězství zvedne můj kredit v boxu hodně. A cenu taky, budu platově jinde. Za zápas můžu dostat třikrát čtyřikrát víc než doteď. Do toho dělám vyhazovače, hlídám podniky. A když se narodil syn, byl jsem na mateřské. Měl jsem taky truhlárničku, jenže nešla. Víme, jak lidi dneska platí neplatí.
