Před časem jste prohlásil, že hodláte šampiona překvapit. Odlétáte se stejným odhodláním?
Je pravda, že Quillin ve 22 zápasech dosud neprohrál a bude boxovat doma, ale jde o poslední zápas v mojí kariéře. Takže je snad jasné, že bych chtěl vyhrát. Zdravotně jsem na tom dobře, váhu mám taky dobrou, jen sparing se namísto plánovaného Slovinska odehrával v Ústí nad Labem. Přijel za mnou soupeř z německé stáje SES, skončili jsme s tím ve čtvrtek.
Často říkáte, že box je vaše práce. Letíte tedy do Washingtonu pracovat, anebo cítíte ještě něco navíc?
Je to hlavně práce, soustředíte se na výkon a okolí si moc neužijete. Poslední týden zabere dolaďování formy a váhy, nějaké tiskové konference a v pátek v jednu hodinu bude vážení.
Otázka byla míněna tak, jestli možná cítíte aspoň kapku nostalgie.
Zatím moc ne, ta mě přepadne zřejmě až po zápase. Teď se ze všeho nejvíc hodně těším. Na utkání i na to, že se pak budu moci na box vykašlat a konečně začnu žít normálně.
Co vlastně přišlo dřív: myšlenka uzavřít kariéru, anebo nabídka boje o titul a vy jste se pak rozhodl, že je to dobrá příležitost skončit?
Ne ne, já už o loučení přemýšlel dlouho, třeba když se dostavily nějaké zdravotní problémy. A když přišla tahle nabídka, přivítal jsem ji. To je přece ideální situace na odchod, ne? Ne každému se to poštěstí. Bude to taková třešnička na dortu a udělám všechno pro to, aby byla vítězná.
To vás ani jednou nenapadlo, že byste si to s odchodem rozmyslel?
Určitě ne, já se vlastně připravuju na konec kariéry několik let. Často mě přepadaly myšlenky, jestli by někdo jiný vydržel boxovat tak dlouho a na takové úrovni.
Vy jste to ale vydržel.
Proto si zasloužím skončit, ne?
Už jste stačil bilancovat, jaká vaše kariéra vlastně byla?
Samozřejmě ji znám, takže nějaký souhrn v hlavě mám, ale že bych to nějak hodnotil, to ne. Člověk bere kariéru jako svůj život a neřeší nějaké plusy nebo minusy.
Jaká tedy byla?
Docela úspěšná, ne? Vždyť jsem se sportem začal v osmi a končím málem po třiceti letech. Box mi hodně dal, třeba dva bronzy z mistrovství světa, předloňský titul profesionálního mistra světa, byť prozatímní na osm měsíců, teď budu o triumf usilovat počtvrté. Mám i dva tituly profesionálního mistra Evropy... Myslím, že minimálně na české poměry to byla dobrá kariéra a můžu být spokojený.
Co na vaše rozhodnutí skončit říkají doma? Máte tři dcery, té nejstarší je deset, dvojčatům osm let. Bude se jim táta věnovat víc?
Snad ano, protože v tomto směru můj dosavadní život nebyl žádná hitparáda. Ale změnit to od základů asi nedokážu, časově vytížený budu nejspíš zase. Nicméně věřím, že už třeba budu moci v zimě naplánovat letní rodinnou dovolenou, což dosud nešlo. A co říkají dcery... Myslím, že si to pořádně neuvědomují, řeší svoje dětské starosti. Ale pokud jde o širší rodinu, třeba maminku nebo babičky, tak ty už mi skoro nadávají, protože doufaly, že se na to vykašlu podstatně dřív.
A vaše manželka?
Ta moje rozhodnutí přivítala. I když v ní možná hlodá něco podobného jako dřív ve mně, tedy co bude dál. Ale to je asi normální.
Co tedy bude dál?
Už to mám rozplánované. Mám nějaké podnikatelské aktivity, dvě hospody u nás v Ústí nad Labem, rozhodně se chci o jejich chod starat víc. Taky organizuju různé akce pro děti - sportovní dny, pálení čarodějnic a tak, teď na to snad budu mít víc času. V pražském boxerském centru na Vinohradech dělám trenéra, jezdím tam v úterý a ve čtvrtek, což asi rozšířím, a v Ústí mám boxerský klub, chci se víc starat o mladé boxery.
Vypadá to, že znovu budete mít nabitý program...
Jo, jsem rád a rodina snad taky.
Už to budou dva roky, co odešel váš táta, průkopník profesionálního boxu v Česku. Napadlo vás, co by asi řekl na vaše rozhodnutí uzavřít kariéru bojem o titul profesionálního mistra světa?
Myslím, že by s tím souhlasil, že by byl nadšený. Řekl by, že jsem to líp vymyslet nemohl, a plácl by mě po rameni. Taky proto bych ten zápas chtěl vyhrát.
