Získá po Berlíně 2009 další světové zlato? V jakém čase ovládne moskevský šampionát?
Otázek kolem jamajského sprintera je na mistrovství světa hodně. Jedna z nich zněla: Jak zapůsobí kouzlo fenomenálního sprintera na nacionalistické ruské publikum?
Sobota ukázala: Zapůsobilo. Jakmile se obličej největší hvězdy současného sprintu objevil na velkoplošných obrazovkách, fotoaparátů v rukou fanoušků přibylo, stadionem v Lužnikách se rozezněl potlesk. Ale...
Nebyl bouřlivý. Ani obvyklý jekot fanynek, které Bolt už několik let přivádí do vytržení, ho nedoprovodil.
A Bolt?
Zasalutoval, z prstů vykouzlil vítězné "véčko" a sklonil hlavu. Zaklekl do bloků a po výstřelu vyrazil. Jenže vzápětí se ozval - další výstřel. Ulitý start. Vzduchem se vznesl sborový povzdech.
Sebejistý výraz však Jamajčanovi z tváře nezmizel. Na rozdíl od Tegu 2011, kde přespříliš rychle vyrazil z bloků ve finálové stovce a diskvalifikací přišel o možnost získat světové zlato, si tentokrát svou pozici "pohlídal".
Všiml si, jak rozhodčí vystavuje "stopku" Kemaru Hymanovi z Kajmanských ostrovů, pak opět zaklekl do bloků - a v čase 10,07 s pohodově doklusal do nedělního sprinterského semifinále.
Nestal se prvním sprinterem, který na území Ruska pokořil hranici 10 vteřin, v rozbězích před ním to zvládli Američané Mike Rodgers (9,98 s) i Justin Gatlin (9,99). Ale usmíval se.
"Jsem spokojený. Jelikož to byl rozběh, pojal jsem to lehce. Akorát jsem chtěl dobře zareagovat na startu," vypravoval. "Nepovedený start mě nijak nerozhodil. V Tegu jsem udělal chybu, ale tentokrát jsem zůstal koncentrovaný."
Ruskou premiéru 27letého sprintera shlédli v publiku i jeho rodiče. Tribuny, které v průběhu dne zely prázdnotou, se na jeho rozběh také zaplnily. Ale euforie chyběla. Moskvu vlna Boltománie nezasáhla.
