Jsem moc rád, že jsem auto získal.“ Před pár dny však ještě trnul, zda výborně rozjetý seriál dotáhne do úspěšného konce. Obhájil titul mistra republiky, ale pak se mu přestalo dařit. „Všechno se mi sypalo pod rukama,“ posteskl si Vokrouhlík.
Nevyšel mu světový ani evropský šampionát, neuspěl ani při finále domácího poháru. „Buď mi to nejelo, anebo se mi stalo něco s kolem,“ podotkl biker. „Proto jsem se bál, abych nakonec nepřišel i o auto.“ Obávat se však musel jediného soupeře. Boj o atraktivní cenu se postupně zúžil na něj a na Jaromíra Purmenského z České spořitelny.
Jenže ani jeho největší konkurent neměl štěstí. Nedávno se při tréninku vážně zranil a sezona pro něj skončila. Proto už před závěrečným maratonem v Děčíně bylo jisté, že celkové vítězství Vokrouhlíkovi neunikne.
„Do poslední chvíle jsem ale trénoval naplno. Pořád jsem žil v napětí, zda nakonec Purmenský do Děčína nepřijede,“ tvrdí Vokrouhlík.
Nervozity se zbavil až na startu. On na něm stál, Purmenský nikoliv. O auto už Vokrouhlík nemohl přijít, nemusel ani jet. „Aspoň jsem mohl závodit bez nervů,“ usmál se Vokrouhlík.
Seriál zakončil druhým místem, prvenství v Děčínském maratonu přenechal týmovému kolegovi Petru Sulzbacherovi, s nímž ujel hned po startu. „Petr jel jenom kvůli mně, aby mi pomohl, kdyby náhodou startoval Purmenský. Proto jsem se mu chtěl odvděčit,“ podotkl Vokrouhlík.
Na zbrusu nový automobil si však musí pár dnů počkat. Zatím dostal jen malý model. „Už jsem ho ale viděl na fotce,“ usmál se Vokrouhlík.
„Bude to velká náplast za nevydařené závody. V kariéře mi určitě na rozdíl od úspěšných výsledků na mistrovství světa nebo Evropy nepomůže, ale bude se mi hodit.“
