Přijeli jste do Letohradu po týdenním soustředění v Novém Městě na Moravě. Nemáte zdejší prostředí moc v oblibě. Pořád to platí?
Nejde o to, že bych neměla vyloženě ráda tohle místo. Z důvodu nastavení přípravy mi nesvědčily spíše závody (mistrovství ČR v letním biatlonu pozn. red) na konci srpna než areál. A jako každý rok budou znovu ve stejném termínu.
Při nočním závodě jste se tehdy bála slimáků vylézajících na trať. Teď vás nic neohrožuje?
Třeba v úterý po dešti byla dráha dost kluzká a měli jsme zrovna rychlejší trénink. Nad střelnicí v kopci mi podjela lyže a rozplácla jsem se. Sice to nebyl slimák, ale kvůli mokré trati modřiny na kolenou trochu mám. Proto pro mě byla poté střelba vleže spíše za trest, jelikož zakleknutí celkem bolelo.
Měli jste během jednoho z tréninků nesmírně větrné počasí. Musela jste zásadně seřizovat mířidla?
Hodně jsem cvakala, ale oproti úterý byly podmínky o kus lepší ,protože to jsem se vůbec nechytala.
Muži před týdnem pilovali střelbu po dojezdu na kolečkových lyžích. Vy jste kroužili po asfaltu bez nich. Střílí se poté lépe?
Je to jedno. Od jara jsem začala úplně jinak trénovat, takže už moc neběháme. Jednalo se spíše o výjimku, když jsme běh zkombinovali ještě s posilováním. Na obou soustředěních jsme se tímto způsobem připravovali jen jednou.
Nezastavíte se od časných hodin. Jste ranní ptáče, nebo si raději pospíte?
Máme nastavené, že od sedmi chodíme na rozcvičku. Problémy s tím nemám, protože jsem třeba už od šesti vzhůru (úsměv).
Změnila se podoba přípravy pod novým trenérem, kterým se po konci úspěšné sezony stal Zdeněk Vítek?
Pro mě je úplně odlišná, protože jsem byla zvyklá trénovat jinak. Uvidíme, jak to půjde. Teď ještě nedokážu posoudit, v čem by mohla být stávající podoba lepší, ale doufám, že každá změna mi může jen pomoci.
Na programu tady máte i vyjížďky na kole. Vyhovuje vám cyklistika jako náplň tréninku?
Kolo je jedna z novinek. Pořídili jsme si silničky a na nich mě ježdění baví.
Vrcholem příští sezony bude světový šampionát ve Finsku. Ondřej Moravec i Gabriela Soukalová tamní areál s trochou nadsázky proklínají. Jste alespoň vy světlá výjimka?
V Kontiolahti jsem byla na svém prvním dorosteneckém mistrovství světa. Hned jsem tam dojela do šestého místa, což se mi dvakrát povedlo i na posledním Světovém poháru. Jak tamní náročné tratě, tak i větrná střelnice mi celkem vyhovují.
Vaši kolegové to tam z pohledu výsledků také nemají špatné, ale stěžují si hlavně na zázemí...
Je pravda, že jsme zvyklí na mnohem větší areály. Tady je malá střelnice a vše okolo je na sebe nahuštěné. Zázemí tam sice není jako kdekoliv jinde, ale co se týče závodů, tak mně se ve Finsku líbí.
Za posledních pět sezon jste se v závěrečném pořadí světového poháru vyhoupla z 63. na loňské 9. Kam se ještě můžete posunout?
To by mě samotnou také zajímalo (úsměv). Ale doufám, že se mi podaří obhájit výsledky z minulé sezony. Chtěla bych potvrdit, že patřím mezi deset nejlepších holek.
Poznáte formu už na základě výsledků a výkonů v přípravě?
Teď když mám jiný styl tréninku a je to pro mě něco nového, tak opravdu vůbec netuším, jak na tom v zimě budu. Nechám se překvapit a doufám, že příjemně (úsměv).
Odhlédněme úplně od přípravy a cílů. Plánovala jste po sezoně tandemový seskok. Říkala jste, že ho přesouváte na léto. Už jste ho podnikla?
Musím říci, že to pořád oddaluji (úsměv). Nevím, zda ho teď ještě stihnu, ale určitě chci seskok vyzkoušet. Teď na něho během nabitého programu prostě pořád není čas.
A máte strach, nebo se těšíte?
Ani nevím. Když letíme letadlem, tak si nedokážu moc představit, že bych z něho měla vyskočit.
Jste adrenalinový typ?
Asi úplně ne (smích). Dá se říci, že to pro mě bude první zkušenost s něčím podobným. Ačkoliv tři roky zpátky jsem byla na Kamčatce na exhibici a tam jsem letěla helikoptérou, která nás vyhodila na kopci. Poté jsme jezdili po sjezdovkách volným terénem. Jelikož nejsem moc sjezdařka, tak to pro mě byl zajímavý zážitek. Na sjezdovky se přes sezonu moc nedostaneme, a když už, tak na sebe musíme být hodně opatrní. Čas je trochu mezi Vánocemi a pak ještě na jaře. Posledních pár let byly ale zimy, kdy sněhu do jara moc nevydrží a na sjezdovky se nedá jít. Nebo už máme naopak sněhu plné zuby a ani se nechce (úsměv).
Vyzkoušela jste si i modeling. Jaké to bylo na přehlídkovém molu?
Šlo o akci, kdy mě oslovili, zda bych jim na přehlídku nešla za model, protože jim někdo odpadl. Nejdříve jsem měla jet v tom termínu pryč, ale cesta se nakonec zrušila, a tak jsem pořadatelům ze slušnosti zavolala, že dorazím. V koutku duše jsem přitom doufala, že již za mě budou mít náhradu. Byli rádi, že jsem se ozvala a počítali se mnou. Chodila jsme na mole se Zdendou Vítkem a Adamem Václavíkem a řekla bych, že to bylo dobré. Ale nemyslím si, že by mě to bavilo dlouhodobě.
Na snímcích jste byla k nepoznání...
Šla jsem na nalíčení jako jedna z posledních. Jak nejsem zvyklá, tak mě potom začínají úplně slzet oči a bolí mě na obličeji.
Letos jste se také stala tváří projektu na podporu sportování dětí. Jaký je to pocit zaštiťovat podobné aktivity?
Příjemný. Doufám, že to jenom pomůže a děti se začnou hýbat a sportovat. Nějaké výsledky a statistiky nemám. Jak jsem však jezdila po školách, tak děti byly vnímavé. Pohyb je bavil a byly rády, že jsme je navštívili.
