"Takové teplo nebylo ani v září v Novém Městě na Moravě při mistrovství světa na kolečkových lyžích. Je to tady jako na letních závodech," kroutí hlavou nevěřícně český biatlonista Tomáš Holubec.
Sportovci si oblékají jen to nejnutnější. Pod kombinézou mají pouze triko s krátkých rukávem. "Nemá smysl si brát na sebe více vrstev, to bychom se uvařili," říká další člen českého týmu Jaroslav Soukup.
Jeho reprezentační kolega Ondřej Moravec dodává: "Už je to skoro moc. Snažím se slunci vyhýbat. Jednak kvůli dehydrataci a jednak kvůli únavě. Při závodě smíšených štafet jsem cítil, že se mi i špatně dýchá."
Pořadatelé uzavírají k nelibosti závodníků i trenérů exponované úseky tratí, aby je uchránili v co nejlepší kvalitě. Servismani měří teploty na různých úsecích závodních okruhů a v čase je porovnávají. "Kvalita trati se rychle mění. Závodníci z počátku startovního pole mohou jet po ranním mrazu ještě na sněhu, ale ty vzadu už čeká jen břečka a voda. A podle toho musíme připravit lyže," vysvětluje německý servisman českého týmu Danielo Müller.
Peiffer měl problém najít terč
Energií tepla jsou sluneční paprsky a biatlonisty trápí i přímo na střelnici. Řada závodníků si během úvodního klání šampionátu závodu smíšených štafet prošla kvůli ostrému bočnímu slunci očistcem. Ukázkovým příkladem bylo vystoupení německého finišmana Arnda Peiffera.
Domácí závodník vedl o více než 40 sekund, ale po poslední položce musel na trestné kolo a Němci skončili až třetí. "Vleže mi slunce ještě tolik nevadilo, ale poloha vstoje je jiná a paprsky mi téměř znemožnily najít terč, který jsem navíc musel ještě trefit," omlouval se.
Úplně stejně dopadl i Francouz Simon Fourcade, který srazil francouzkou štafetu z prvního místa dokonce až na průběžnou 14. pozici. Tři trestná kola absolvovala například i Kanaďanka Zina Kocherová. "Na nástřel jsem měla ochranný papírový štítek, ale pak na závod jsem si ho zapomněla vzít. Pokazila jsem tak štafetu celému týmu," litovala chyby průběžně třiadvacátá žena klasifikace Světového poháru.
Slunce potrápilo i Ondřeje Moravce, který se sice trestnému kolu vyhnul, ale musel využít vždy všech osm štafetových nábojů. "Na druhou stranu to ale pro mě byla dobrá zkušenost. Kdybych to totiž neprožil, taky bych to neřešil. Teď už vím, jak si upravit zbraň kolem dioptru a jak využít papírovou krytku. Pro sprint se mi to bude určitě hodit."
Úpravy zbraní, přidání krytek a stínítek, to řeší nyní každý účastník šampionátu. "Z Ruhpoldingu nejsme na něco takového zvyklí. Světový pohár se tu vždy odehrává počátkem ledna, a to je slunce ještě schované za kopcem," dodává závěrem Michal Šlesingr, největší české želízko.
