Mluví skromně. Tiše, rozvážně, zvažuje každé slovo - jako by měl před sebou pět černých terčů ve větrné bouři. Jako by jej kouzlo biatlonového dramatu, v němž lehký závan větru může zmařit veškeré naděje na úspěch, neustále drželo při zemi.
"V biatlonu to není tak lehký, jedna rána a ve výsledcích je to o deset, dvacet míst níž," povídá. Ani v devětadvaceti letech střelecky necítí absolutní střeleckou jistotu, proto ta opatrnost. "Vím, že zatím nestřílím tak dobře, takže umístění do třicáté příčky je pro mne velmi dobrý výsledek."
V posledních sezonách vytěžil z tréninkového systému společné přípravy reprezentačního týmu maximum. Běžeckou formu měl letos ideální. "Špička umí jezdit stabilně, ale každému to občas odejde. Je potřeba naladit tak, aby nejlepší forma byla na mistrovství světa," říká.
Šampionát v Ruhpoldingu mu přinesl životní bronz. A závazek před příštím rokem, kdy mistrovství světa hostí Nové Město na Moravě. "Doufáme, že nám ten systém ještě bude fungovat."
Chtělo by to střílet nuly
Nechce si stavět vysoké cíle. Šanci skončit v celkovém hodnocení Světového poháru v první desítce, jako Michal Šlesingr, komentuje stručně: "To je trochu přestřelený!"
Letos byl pětadvacátý. "Do desítky bych se musel naučit střílet... Ale ne, není to se mnou tak špatný, jen by to chtělo pořád střílet nuly." Na start se ještě postaví v rámci mistrovství republiky v Jablonci, pak s reprezentačními kolegy Michalem Šlesingrem a Veronikou Vítkovou zamíří na exhibiční závody na Kamčatku.
A pak si dopřeje odpočinek. Dovolenou zatím nenaplánoval, ale v merku má motorku. Chopper "sedmisetpadesátku", který si před lety pořídil, už potřebuje posílit. "Už to chce něco silnějšího. Pomalá jízda mě nebaví, ale že bych jezdil na plný plyn, to taky ne," vypráví. Na brněnském okruhu však vyzkoušel, jak se ovládá motorka při rychlosti kolem 240 km/hod.
Občas si dopřeje společnou vyjížďku s reprezentačním kolegou Zdeňkem Vítkem a trenérem Ondřeje Rybářem. Na velkou motorkářskou jízdu se však pořád čeká. "Ještě nám to nevyšlo."
