Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Po zemi se rozletí střepy štěstí a biatlonisté na Vysočině volají: Ještě!

PŘÍPRAVY. Vítková, Puskarčíková, Soukalová a Landová, české biatlonové hvězdy, na které se bude o víkendu v Novém Městě na Moravě upírat zrak. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

5 2015
"Gabčo, nohu," sykla Veronika Vítková na kolegyni Soukalovou a ta rychle přehazovala pravou přes levou. Aby byly souměrné, celý tým biatlonistek jako jedna žena. Ehm, ehm, ozvalo se pak z davu. "Kdo to tady kašle? To byl ale blbej vtip, tyjo!" zlobila se Soukalová. Nálada české reprezentace před veledůležitým pohárovým testem v Novém Městě na Moravě však leží vysoko. Chceme uspět, vyhlašují.

Aby se eliminovalo veškeré možné riziko, český tým drží jeho trenéři jako v karanténě. Žádné individuální rozhovory, zakazují a i oficiální tisková konference má svůj režim - závodníci se drží na tři metry od potenciálních bacilonosičů.

Jitka Landová klopí zrak pod stůl a Eva Puskarčíková má kolem krku šátek. „Hrozně se těším a zároveň jsem nervózní,“ přizná 24letá debutantka v kotli Nového Města. „Že jsme doma, o to víc se budu snažit. Doufám, že to zvládnu.“

Soukalová, věčná popleta a zmatkařka, si upravuje růžové nehty a pak si poslechne pochvalu: Gábina většinou na start chodí poslední, ale na tiskovce byla první. A pak vypráví: o stěhování do Prahy, o letošní nestabilní formě i očekáváních pro novoměstské závody. A taky o absolutně neuvěřitelné divácké kulise, která o víkendu oživí Vysočina arénu.

V pátek během štafet, o víkendu ve sprintech a stíhačkách. Úspěšní Češi jsou lákadlem, co táhne 30 tisíc hlasivek na každý start.

Vyprodáno, hlásí proto pořadatelé a Soukalová kývne: „Je to něco jako zadostiučinění. Není to tak dávno, snad pět let, kdy jsme jeli mistrovství republiky v jabloneckých Břízkách. A tam bylo asi pět diváků. Dnes jsou vyprodané tribuny, je čest a radost, že lidi dali našemu sportu šanci, fandí a přijdou v takovém počtu.“

Landová, která tu před dvěma lety jela své první mistrovství světa, se ještě dnes oklepe. „Měla jsem tehdy husí kůži a myslím, že letos to bude ještě silnější.“

Pak do dveří vpadne Michal Šlesingr a volá: Holký! Při tom si nervózně ťuká na hodinky, ale nakonec uzná: „Hele, mě nevadí, když budeme mít pět minut zpoždění.“ Tlak na biatlonistky „nepoteče“ jen z tribun, i muži na své kolegyně tlačí.

Teď jednu společnou fotku, prosím. „Přátelé, a to nemůže vyfotit jeden a poslat si to?“ kroutí hlavou naoko nazlobený Šlesingr. Pak si lžičkou míchá kávu a mluvčí týmu připomíná: „To jsem rád, že máš kávu. Minule tu Michal měl čaj a pak marodil.“

Ondřej Moravec tu před dvěma lety na mistrovství světa vedl smíšenou štafetu k bronzu, teď však tvrdí: „Speciálně jsme se nepřipravovali, vrchol nás čeká za měsíc. Ale za všechny snad můžu říct, že chceme uspět.“

A bum! Na zem upadne hrníček a rozletí se na tisíc kousků. Střepy přinášejí štěstí, pomyslí si biatlonisté a Šlesingr hned volá: Ještě jeden!

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze