Loni toho více proležel a promarodil, než aby na zasněžených tratích trápil soupeře z biatlonových velmocí. Různé nepříjemné neduhy se mu naštěstí letos vyhnuly. Aby Michalu Šlesingrovi sloužilo zdraví minimálně jako přes letošní zimu, rozhodl se po sezoně pro operaci nosní přepážky.
„Mám to z preventivního hlediska, aby se mi tam tolik nedržely rýmy a infekce. Ale lépe se mi i dýchá,“ těšilo dvaatřicetiletého závodníka, který kvůli zákroku musel omezit aktivitu během volna, jež si biatlonisté po dlouhé sezoně nyní užívají.
„Pořád jsem v klidovém režimu, aby se mi to co nejrychleji zahojilo a mohl jsem od května nastoupit do tréninku. Tak nějak se poflakuju doma,“ přiznal Šlesingr na setkání na náměstí v rodném Letohradu, kde minulý pátek vystoupil se svými reprezentačními kolegy na pódiu.
„Přišla spousta známých lidí, takže to byla příjemná záležitost,“ řekl Šlesingr, kterého většina fanoušků oslovovala tradiční přezdívkou Boušek. Stovkám lidí se dlouhé desítky minut ochotně podepisoval a řada fandů se s ním natěšeně zvěčnila i na fotkách. Osmý muž letošního žebříčku světového poháru a držitel zlaté medaile z šampionátu z finského Kontiolahti se zkrátka mohl pochlubit výtečnými výsledky.
„Sezona mi ukázala, že jsem se dokázal po předchozích dvou mizerných letech vrátit zpátky. Myslím si, že mě motivovala do další práce,“ prohlásil Šlesingr, který na cenný kov dosáhl poprvé od roku 2007, kdy si přivezl dvě medaile z individuálních závodů z italské Anterselvy. „Dá se říci, jako bych zrál. Uvidíme v příští sezoně, zda dokáži výsledky potvrdit. Věřím, že snad jo,“ přál si Šlesingr a zároveň poměřil hodnotu svých letošních výkonů.
„Pro mě je vždycky stěžejní umístění ve svěťáku. Medaile jsou samozřejmě krásné a nikdo už vám je nevezme, ale svěťák je pro mě takové vnitřní měřítko celkové výkonnosti. Tam když se člověk zlepší, tak je to určitě pozitivní,“ neskrýval spokojenost český reprezentant, který už léta tráví značnou část roku spolu s dalšími členy národního výběru.
„Ponorka se nám zatím více méně vyhýbá. Naštěstí máme dobrou partu, takže to se dá zvládat podstatně lépe, než kdybychom si nesedli,“ řekl Šlesingr.
A co když se přeci jen náznaky syndromu dlouhodobého společného pobytu v jednom kolektivu projeví?
„Tak si holt na příštím soustředění prohodíme pokoje a budeme bydlet spolu nějak jinak. Ale jsme ve složení, o kterém víme, že nám funguje, takže to je v pohodě a nemáme s tím starosti,“ potvrdil Šlesingr, který mohl v pořadí světového poháru skončit hned za svým kamarádem Ondřejem Moravcem. Jen těsně ho však předskočil ruský biatlonista Jevgenij Garaničev, který byl na sedmé příčce jen o pět bodů lepší.
Porážka od tohoto soka Šlesingra mrzí o to více, že se s Garaničevem právě dvakrát „nemusí“.
„Zrovna on je taková postavička, se kterou nemám problémy jen já. Jde jen o něho kvůli tomu, jakým způsobem se občas chová. Tím si ke mně cestu nenašel. Ideální je, když mám šanci ho zašlapat na trati. Ale také na závěrečné exhibici v Rusku byl rovněž hned přede mnou. Je to taková rivalita, člověka to tak popíchne,“ dodal s úsměvem Šlesingr.
