Moravec tak dosáhl nejlepšího českého výsledku za posledních 28 let. Výše než on se v konečném pořadí umístil jen Jan Matouš, který se v roce 1987 dostal dokonce na třetí pozici.
Snad jen ne úplně povedený závěr sezony mohl 30letému biatlonistovi z Letohradu kazit radost. V závodě s hromadným startem na finále Světového poháru v Rusku třikrát chyboval vleže a pak už jen marně stahoval ztrátu soupeřů. Skončil jedenadvacátý. „Ale to není tak úplně důležité,“ řekl.
Jste rád, že už máte sezonu za sebou?
Člověku se vždycky po posledním závodě uleví. Sezona je dlouhá, člověk hledá na konci síly všude možně, takže jsem určitě rád. A hlavně jsem rád, že v celkovém součtu jsem šestý, mám tři medaile z mistrovství světa. Pro mě byla sezona neskutečná, jsem maximálně spokojený.
Fotogalerie ze závodu |
V posledním závodě vás potrápily hlavně střelby vleže. Čím to, že se na nich nedařilo? Zdálo se, že jste se snažil si je docela hlídat...
S ležkou jsem se tady neskutečně trápil. Chyb tu bylo hodně, bilance byla fakt katastrofická. Že jsem si je hlídal? To je přesně ono. Nešlo to, člověk střílel hroznou dobu a ještě to nikam nevedlo. Na nástřelu to přitom dneska vypadalo velice slušně. Nástřel byl bez problémů, centrový, nejlepší ze všech závodů tady. Říkal jsem si, že by se to mohlo zlomit, ale nestalo se. Asi nemá cenu se k tomu vracet, žádné závody už mě nečekají. To je spíš pro nějaký můj vnitřní klid, ale není to tak úplně důležité. Teď mě čeká nějaký odpočinek a vrátím se k tomu zase až za nějaký čas.
Bylo těžké se po třech chybách vleže vyhecovat do zbytku závodu?
Nevzdával jsem to. První stojku jsem střílel asi na 28. místě, ale co mi hlásili na trati, tak jsem tam měl nějakou skupinu lidí asi půl minuty před sebou.
Věřil jste si na ně běžecky?
Ne že bych se na trati cítil nějak super, ale pořád jsem bojoval a stojky jsem tu měl dobré, tam jsem minul za celou dobu jednou. Věřil jsem si, že bych to mohl zvrátit. Hodně mi pomohlo, že Boušek (Michal Šlesingr) a Svendsen byli až za mnou a Garaničev (tři konkurenti v celkovém pořadí Světového poháru - pozn. red.) nebyl moc daleko přede mnou. To mi nahrálo i v celkovém pořadí. Ale zbytečně jsem si to zkomplikoval.
Jak to?
Stačilo zajet ve sprintu nějaký slušný výsledek a v podstatě už bych neměl o co se strachovat. Ale na konci svěťáku je to vždycky ne vyhrocené, občas se tohle stane. Už jsem to zažil dvakrát, kdy člověk na konci přemýšlí o pořadí a ne vždycky to dopadne. Jsem rád, že se to takhle povedlo.
