Po propadu ve sprintu se nyní můžete za hromadným závodem ohlížet s mnohem lepšími pocity, že?
Tentokrát jsem spokojený s výsledkem a střelbou. Ten běh je dál podprůměrný nebo v nejlepším případě průměrný. Ale rozhodně to bylo dnes zlepšení, cítil jsem se na trati o něco líp než ve sprintu, kde to bylo přímo tragické. Takže i za to málo jsem rád, někam se to pohnulo. A s 9. místem jsem spokojený maximálně.
Také pouhé dvě chyby na střelnici byly v dané situaci velmi dobrou bilancí.
Jen mě mrzí ten druhý ležák, kde jsem zbytečně udělal chybu při přebíjení a dobíjenou ránu potom nedal. Což mě stálo spoustu sekund navíc a trestné kolo navrch.
Trápení ve sprintu bylo předtím způsobené kombinací složité aklimatizace a vysoké nadmořské výšky?
Rozhodně. Největší problém mi dělal časový posun. Teprve dneska jsem se tu pořádně vyspal, zato druhý, třetí i čtvrtý den to byla totální tragédie. Vždycky jsem spal jen dvě hodiny, pak jsem se probudil a nemohl dlouho zabrat, než se mi to zase povedlo. Dnes už to bylo konečně lepší, spal jsem před závodem od půl desáté do šesti. Předtím se nedostatek spánku na mém výkonu ve sprintu určitě podepsal. A plus ta výška 1400 metrů, ta taky nepomáhá. Ti nejlepší se s tím srovnali hodně dobře, ale jsou tu lidé, kteří se trápí podobně jako já. Na přelety mezi kontinenty moc zvyklý nejsem. Nemám ani ozkoušené, co by na tu moji nespavost mohlo fungovat.
Zkoušel jste prášky na spaní?
Jeden den jo. Jenže já je nikdy v životě nejedl. Dal jsem si půlku, ale moc nepůsobila, neuspala mě. Spíš na mě další dopoledne zanechala negativní dopad, cítil jsem se takový zpomalený. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Teď už snad nebudou prášky potřeba.
Příští týden by to tedy mělo být v USA ještě mnohem lepší?
Doufám, že až se přesuneme z Kanady do Ameriky, tak ano, přece jen tu budeme už více než týden. Navíc co se týče časových pásem vrátíme se zase o dvě hodiny zpátky. Snad se to bude i se mnou zlepšovat. Protože s mým během ze zdejšího sprintu bych ani s nulou nebyl konkurenceschopný. Abych měl běžeckou ztrátu dvě minuty, jsem nezažil možná pět let.
Taková běžecká beznaděj působí při závodě i na psychiku. Složitě se pak hecujete.
Určitě. Když jsem jel ve čtvrtek sprint, hned po kiláku jsem věděl, že to bude hodně špatné. A opravdu bylo. Zhoršovalo se to neustále. Na tohle není lék, to je pak na psychiku strašně těžké. Člověk by chtěl, ale tělo mu nic nedovolí. Dneska jsem rád, že se to částečně zlepšilo. Ten masák mě hodně posílil, protože po sprintu jsem na tom psychicky nebyl vůbec dobře.
Momentka ze závodu s hromadným startem v Canmore
Na trati nejspíš ani nemělo smysl stíhat za každou cenu vláčky soupeřů, ačkoliv vám občas ujížděly. Protože na střelnici byste později na takové tempo doplatil, ne?
Ve třetím kole jsem měl krizi, kdy mě ten vlak hodně poodjel. Jinak jsem se hlavně soustředil na tu střelbu. V posledním kole jsem se s ostatními běžecky jakž takž držel dvě třetiny kola, než mi vlak zase ujel. Ale že bych totálně vyrupal, to ne. Spousta dalších lidí se s tím taky prala. I sníh byl pomalejší. Naštěstí lyže jsme měli dneska super. V pasážích, kde se sjíždělo, jsem na tom byl dokonce nejlíp. Dneska určitě servisu patří dík.
Přitom podmínky před startem byly poněkud bláznivé.
To jo, ještě v osm ráno ležel na trati zmrzlý sníh ze včerejška, ale za pět minut přišly taková vichřice a vánice, že napadlo pět čísel sněhu a podmínky se totálně změnily. Pozitivně mě překvapilo, že na tuhle změnu kluci ze servisu byli schopní zareagovat. Také Michal Krčmář mi říkal, že lyže byly výborné.
Jak se teď těšíte na nedělní smíšenou štafetu?
Pokud nenastane nějaký uragán, který by výrazně pořadí převoral, myslím si, že to bude pěkný závod. Dnes jsem se cítil líp po všech stránkách, proto se těším.
