Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Gábina je nohama pořád na zemi, maminka ji uzemňuje, říká otec Soukal

Gabriela Koukalová ve vytrvalostním závodu na MS v Hochfilzenu | foto: Petr Slavík / Český biatlon

20 2017
Hochfilzen (Od našeho zpravodaje) - Biatlonovým koučem byl v Česku, Chorvatsku, Polsku i Srbsku. Nyní už je důchodcem, přesto Karel Soukal dál vypomáhá na sportovním gymnáziu v Jablonci. V Hochfilzenu stál coby host šampionátu na střelnici za někdejšími kolegy a co chvíli přijímal gratulace. Ke své dceři, pochopitelně.

Vaše Gabriela říká, že jí dodává sílu, když u jejích úspěchů můžete být s ní. Jste rád, že tu jste?
Jo, je to fajn. Už tři roky jsem z biatlonu venku, ale mám mezi trenéry spoustu známých, rád je jednou za čas vidím. Užívám si to tady.

Zvlášť když se dcera rve na trati s Laurou Dahlmeierovou?
Určitě. I když ty moje emoce nejsou tak velké jako před čtyřmi lety.

Proč? Zvykl jste si na to drama?
Právě. Už jsem vůči tomu všemu trochu imunní. I když, pokud je to někdy příliš na ostří nože, pořád se raději nedívám.

Dcera se nyní v Česku stala největší ženskou sportovní hvězdou. Co tomu říkáte?
Je toho až příliš. Tak velkou popularitu nemá Gábina moc ráda. Je pro ni psychicky náročné, když ji lidi zastavují i na ulici.

I v Hochfilzenu bylo ruchu kolem ní spousta.
Vždycky když skončil závod, snažila se proto co nejrychleji zmizet.

Fotogalerie

Koukalová na MS v Hochfilzenu

Za co ji tu nejvíc pochválíte?
Že ten tlak vydržela. I na lyžích teď jezdí výborně, vylepšila techniku.

Přitom pořád stojí nohama na zemi?
Maminka ji stále uzemňuje.

Jaký vliv na ni máte vy?
Občas zajdu Gábině doma pomoci na střelnici. Hlavně ale pomáhám tím, že ji tu a tam někam zavezu.

V zimě se mezi závody raději ani nevrací do Česka. Chybí vám?
Zvykli jsme si. Jsme ve stadiu, že my jezdíme za ní. Snaží se být i tak vzornou dcerou.

Když se potom konečně vrátí domů, čím ji potěšíte?
Sladkým. Kvituje, pokud máma upeče koláč. Taky svíčkovou má ráda. Ale poslední dobou se snaží jíst zdravě.

Co myslíte, opravdu za rok s biatlonem skončí?
To je její věc. Udělá to, jak chce.

Vy osobně byste si přál, aby i po olympiádě v Koreji pokračovala?
Jo, byl bych docela rád, kdyby ještě vydržela. Ale už toho je na ni tolik, že by nebylo divu, kdyby skončila. A i kdyby se jí už nic dalšího v biatlonu nepovedlo, bylo to celé bezvadné.

Napadlo by vás před pěti lety, kam až to může vaše Gabriela dotáhnout? Cítil jste v ní potenciál na velké věci?
Byl jsem dost optimista. Už jak poprvé vzala flintu do ruky, pomyslel jsem si: To by mohlo být dobrý.

Ještě předtím vám však ze závodů v běhu na lyžích utíkala do lesa a zahazovala číslo.
Jako hodně malá. Byli jsme s manželkou oba trenéři a Gábinu otravovalo, když jsme ji tahali všude s sebou, zatímco ona by si raději hrála s dětmi na osadě, kde jsme bydleli. Ale musela se podřídit a jet s námi. Tak protestovala.

Na trénink u manželů Soukalových vzpomíná biatlonistka Barbora Tomešová:

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze