Pro 31letého biatlonistu, přezdívaného Boušek, to byl skvěle rozjetý závod. Úvodní ležka za nula. Kouč Ondřej Rybář hned nadšeně zaťal pěst. A jeho asistent Marek Lejsek, tentokrát stojící u dalekohledu na střelnici, líčil: „Excelentní centrovaná položka, krásné rány. Ta Bouška uklidní.“
Pak přijel Šlesingr na stojku. A dával si pozor. „Hlídá si to, nechce na kolo,“ hned si všiml Rybář. Další nulu svého svěřence doprovodil oslavným výkřikem.
„Pohlídal si to pěkně,“ říkal vzápětí Lejskovi.
„To tedy jo,“ přitakal jeho asistent.
Šlesingr, startující s číslem 10, opouštěl střelnici a ztrácel 11 vteřin na Francouze Beatrixe. „Ale na trati jel předtím Boušek pěkně. Potřeboval by Beatrixe předjet, aby byla šance,“ doprovázel ho pohledem Rybář. Šance na bednu, myslel tím.
U počítače, coby dozor nad mezičasy, tentokrát seděl Jiří Holubec, asistent trenéra žen.
„Boušek už je jen 6,7 vteřiny za Beatrixem,“ hlásil.
„A teď jen 4,9!“ Lejsek se zaklonil, živil naději.
Tribuny hnaly Šlesingra do cíle. Čas utíkal. Zastaví se včas? Před tím Beatrixovým?
Ne. Sedm desetin bylo navrch. Český reprezentant vyčerpaně padl na kolena.
„Sedm desetin, ty vole,“ zanadával si Lejsek.
Brzy následoval další souboj na dálku: Martin Fourcade versus Šlesingr. Francouzská hvězda pozbývala na posledních stovkách metrů svého náskoku před Čechem. Jenže když projel Fourcade cílem, byl v něm o čtyři desetiny před Šlesingrem.
„To si dělá pr... To už je fakt síla,“ nechtěl věřit Rybář.
Tentokrát časomíra českému týmu nebyla „nakloněna“. Ale stačí si vzpomenout na událost, která je v neděli přesně rok stará. Sprint v Soči a senzační jízda Jaroslava Soukupa pro první olympijskou medaili v historii českého biatlonu. Tehdy naopak rozdíl sedmi desetin znamenal jeho bronz před dotírajícím Rusem Šipulinem.
„Je, to je pravda. Občas máme štěstí, jindy ne,“ říkal šéftrenér.
Michal Šlesingr byl nejprve spokojený se svým výkonem, později spíš naštvaný, jak málo mu chybělo na stupně. Vyprávěl, že na trati bohužel neslyšel hlášení, jak moc na Beatrixe ztrácí.
Kolik vlastně je v biatlonu sedm desetin?
„Těžko říct. Metřík? Není to moc,“ odpověděl.
„Nebudou to asi ani dva metry,“ soudil Lejsek.
„Může to být půl metru v kopci, nebo metr a půl na rovině,“ odhadoval Zdeněk Vítek, trenér žen. Pak veškeré odhady shrnul do věty: „Je to prostě sakra málo.“ A přidal: „Věřím, že kdyby šlo o přímý souboj, tak Boušek ty dva dá.“
Největší ztrátu na Beatrixe nenabral Šlesingr na trati, ale na střelnici. Tam absolvoval druhou, hlídanou položku vstoje za 30 vteřin, zatímco Francouz za 23 a trio nejrychlejších střelců v čele s Rakušanem Ederem za 20 vteřin.
„Přesto nebudu říkat, že tam jsem tu bednu nechal. Aspoň se mi tu stojku povedlo odstřílet čistě, mohl jsem tam taky ztratit 150 metrů,“ poznamenal.
„Boušek jel i tak moc dobře,“ bilancoval Rybář.
A na přímý souboj, o němž hovořil Vítek, vlastně také brzy dojde. Do nedělní stíhačky se za vedoucím duem Fak - Schempp vydá silná čtveřice, která se záhy po startu jistojistě sjede: Jean Guillaume Beatrix, Martin Fourcade, Michal Šlesingr, Anton Šipulin. V pořadí sprintu je dělilo jen tři a půl vteřiny.
„A věřím, že ti čtyři pojedou pohromadě až do první střelby, včetně Fourcada,“ odhadoval Rybář.
