Bylo mu trochu zle, bolela ho hlava, ale zážitek si odnesl nezapomenutelný. "Je to fantazie. Kdo tam nebyl, nemůže si to představit. I film všechno dost zkreslí," řekl Koukal. Na Kančendžengu, což v překladu znamená Pět pokladnic sněhu,
se Koukal vydal díky přátelství s Radkem Jarošem. Ten se s kolegy Zdeňkem Hrubým a Martinem Minaříkem zatím marně pokouší bez vrcholových nosičů a kyslíkových přístrojů horu zdolat.
Deset dnů stoupal Koukal do základního tábora. "Když tam člověk po těch dnech trmácení stojí, je to nádherné. A vtom si uvědomí, že stěna nad ním má tři kilometry," honilo se hlavou devátému běžci z olympijského sprintu v Salt Lake City.
K lezení po skalách se nedostal. Cestu do základního tábora nepříjemně ovlivňovalo počasí. "Bylo to horší než se očekávalo," řekl Koukal. "Každý den po poledni se zatáhlo a začalo sněžit," popsal běžec nepříjemnosti. Z tábora se dostal do výšky 5500 metrů a pomohl natáhnout první fixní lano.
Loni měl v Peru problémy s výškou. Špatně ji snášel, musel užívat uklidňující léky. "Teď jsem to zvládl dobře. Věděl jsem, jak se pohybovat. Musím se hodně brzdit," popsal zlepšení Koukala.
Pobyt v Himálaji si musel zkrátit. V Nepálu jsou nepokoje, jelikož ozbrojenci z Nepálské komunistické strany (maoistické) zvýšili svoji aktivitu za svržení nepálské monarchie a nastolení komunistického systému. "Přesvědčili mě, abych šel dolů společně s nosiči. Pro osamělého muže je to prý nebezpečné," vysvětlil
Koukal. "Turisty prý vydírají a dožadují se dotací," doplnil.
Poznal také, jaká v zemi bují korupce. "Bakšiš ve velkém jede na každém kroku. Dokonce i agentura, která nám zajišťovala propustky, si na faktuře inkasovala třicet dolarů za úplatek úředníků," uvedl Koukal. Dál zůstává běžcem na lyžích, ale jednou se možná stane horolezcem. "Začal bych v horizontu deseti let, až
ukončím lyžařskou kariéru. Věk mě netlačí," upozornil třiadvacetiletý muž s vědomím, že věkový průměr expedice na Kančendžengu přesahoval 35 let.
