Včera tak učinili zase. A s nimi téměř tři tisíce dalších běžců. Jurečka a Třešňák mají dlouhé společné vzpomínky. Počínají od gymnázia v pražských Vysočanech, v poslední době je oživují už jenom při kunratickém běhu. Třešňák včera běžel po osmačtyřicáté, Jurečka má o deset čárek méně.
Oba pořád chodí několikrát týdně běhat a slavný závod zvládají i přes různé bolístky. Jurečku třeba trápí artróza kyčle. "Doktor už se na mě chystá s kudlou," říká Jurečka. Vypráví o tom docela vesele.
Tihle dva pamatují doby, kdy Velkou kunratickou jezdil na kole cyklistický reprezentant Cihlář, Hrádek pak vybíhal jako při cyklokrosu s kolem na zádech. Co zažili letos? Třeba klouzání na Hrádku. Kopec zmrzl a potom, co na něj svítilo slunce, bylo jako zlý sen drápat se nahoru.
"Řekni mi, jaký je profil?" ptal se v davu jeden z nováčků zkušeného veterána. "To nemůžu, neběžel bys," zněla odpověď. Takovou zkušenost nelze pochopit, je třeba si ji projít. Poznat, jak se Hrádek najednou vztyčí před běžcem, tempo zmizí. Pak se jen leze, nohy příliš často podkluzují, obličej je příliš blízko rozšlapanému blátu. Tep roste a z míst vedle trati je slyšet smích lidí, kteří se jen dívají. Ale běžci se své bezmocnosti smějí taky.
Přes potoky se nelze dostat suchou nohou, z kopců se dá běžet opatrně a hlídat každý krok, ale také se odvážně řítit dolů. Tady jsou běžecké boty na nic, jako lepší se ukazují obyčejné plátěné kopačky. Někteří běžci se snaží, aby letos byli rychlejší než dřív, jiní chtějí hlavně závod zvládnout. Obojí chce úsilí a soustředění.
"Důležité je nic si nezlomit, to by v tomhle věku bylo nebezpečné," říká Ota Hobst, v 84 letech nejstarší běžec Velké kunratické. Řady veteránů, lidí, kteří běželi aspoň dvacetkrát, pořád rostou. Tenhle závod lidé těžko opouštějí.
"Kunratická je povinnost," vypráví Jiří Horáček, s 54 starty rekordman. "Objevují se náznaky, že bych se na to měl vykašlat. Ale já si vždycky řeknu, že musím vydržet."
