"Je to obrovský úspěch, kvůli němu jsem tak dlouho tvrdě makal. Teď se budu víc věnovat trénování, svým žákům. Abych mohl vychovat svého nástupce," sdělil šťastný Wolf.
Přesně podle zvyku hrdých kickboxerů.
Dvaadvacetiletý student z Brna tak následuje svého mistra. I jeho trenér Miloš Šnédar byl světovým šampionem, než se pustil do výchovy svých následovníků v oddílu Arena Team X Brno. "Je to skvělý úspěch, poprvé to můj žák dotáhl až na mistra světa," radoval se Šnédar. "A to jsem ho vychoval z maratonce."
Ještě v šestnácti byste ve Wolfovi sotva hledali obávaného válečníka. Než přešel k bojovému umění, věnoval se běhu na dlouhé tratě. "Jenže jsem si uvědomoval, že se dnes člověk často setká s násilím. O sebe jsem strach neměl, ale bál jsem se toho, že bych nedokázal ochránit své blízké," vzpomíná Wolf na přechod mezi provazy.
Léta dřiny jej zocelila, a to nejen fyzicky, ale také duševně. "Pro to, abyste byl úspěšný, musíte být silný také psychicky. Jít důsledně za svým cílem. Já navíc pro tento sport ani neměl téměř žádné vlohy," popisuje čerstvý světový šampion.
Začátky v tvrdém sportu navíc bývají kruté. "Napřed se prohrává, spolykáte spoustu vlastní krve. Důležité je ale vydržet. K úspěchu vede dlouhá cesta, ale stojí za to," vypráví Wolf. "Na kluka z paneláku není špatné, co jsem dokázal, ne?"
Sám si zvolil skoro nejkrvavější formu kickboxu. Ve fullcontactu se borci bijí rukama a kopou nohama, to vše plnou silou. "Taky jsem se z Řecka vrátil s monoklem, bolela mě hlava. A nohy mám hrozně dokopané," popisuje vyslanec brněnské Areny.
Existují ovšem i schůdnější varianty kickboxu, při kterých neteče krev, ani nepraskají kosti. Do lightcontactu se klidně mohou pustit i děti, toužící po zdokonalení sama sebe.
