Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zavřeno a žádná muzika. Beachvolejbalistky šly po triumfu brzo spát

Plážové volejbalistky Martina Bonnerová (vpravo) a Barbora Hermannová | foto: Aneta Albrechtová

17 2014
Odehrály šest zápasů, čtrnáct setů, z nichž ztratily jen dva. Na kurtech byly tři hodiny a 53 minut. Taková byla cesta beachvolejbalistek Barbory Hermannové a Martiny Bonnerové k jejich historicky prvnímu vítězství na turnaji Světové série.

České reprezentantky ve finále turnaje Mangaung Open v Jihoafrické republice, kde byly čtvrtou nasazenou dvojicí, porazily pohyblivé Japonky Takemi Nishiboriovou a Sayaku Mizoeovou 2:0 (15, 17).

„Nečekaly jsme, že si odvezeme medaili, a ještě tu nejhezčí, nejzlatější,“ usmála se Barbora Hermannová, která začínala s volejbalem v TJ Ostrava. „Jely jsme tam s cílem být páté a něco víc, že bude bonus. Vyšlo to na jedničku.“

Jaké byly oslavy?
Decentní. Chtěly jsme vyrazit někam ven, ale v neděli nebylo nic otevřeno. Tak jsme slavily v úzkém kruhu, v hotelovém baru. Daly jsme si drink. Nikde nebyla ani žádná muzika, tak jsme šly asi o půlnoci spát. A připily jsme si v pondělí v letadle, když jsme letěly domů.

Fotogalerie

Takže to pořádně oslavíte až teď?
To ano. Do pátku jsem ještě v Praze, ale pak se vracím na Vánoce domů za rodinou do Ostravy.

V Česku jste trénovaly na písku v hale. Jaké to bylo hrát po čase znovu venku?
Abychom si zvykly na sluníčko, tak jsme se pět dnů předtím připravovaly v Kapském Městě. Ale nevypadalo to nic moc. S trenérem (úspěšný hráč Martin Tichý – pozn. red.) jsme se shodly, že hrajeme jako po delší pauze, nemohly jsme se trefit do balonu. K tomu nám síť padala na hlavu, protože jsme ji neuměly pořádně postavit, nebo nám celý kurt vyplavilo moře.

Ale bylo z toho vítězství. Kde se to ve vás vzalo?
Dokázaly jsme využít šanci, nevynervovaly jsme se a utáhly to hlavně v hlavě. V Mangaungu sice nebyla absolutní světová špička, protože turnaj byl méně dotovaný bodově i finančně, ale i tak byl kvalitně obsazený, týmy byly hodně vyrovnané. Nemohly jsme dopředu říct, že budeme mít medaili.

Byl pro vás nejtěžší zápas v semifinále s nasazenými jedničkami, Američankami Caricovou a Dicellovou, které jste porazily 2:1?
Stoprocentně už jen proto, že za celý týden jsme hrály poprvé v tom největším vedru, v jednu odpoledne. Ani vítr nefoukal, bylo fakt na chcípnutí. K tomu výměny nebyly nejkratší. Navíc to byl tříseťák. Byl náročný psychicky, ani na chvíli jsme nemohly polevit jak v hlavě, tak ani po volejbalové stránce. Málem jsme to prohrály, když jsme ve druhém setu ztratily pětibodové vedení. Naštěstí jsme to ustály (vyhrály set 25:23 – pozn. red.) a v tie-breaku si udělaly náskok, který jsme už udržely.

Můžete díky nynější výhře vážně pomýšlet na boj o olympiádu v Rio de Janeiru?
Určitě nás to nakopne. Body do olympijské kvalifikace začneme sbírat na turnajích od prvního ledna. Ukazuje se, že netrénujeme jen tak pro nic za nic, že máme nějaké výsledky. Hlavně nám to pomohlo nahoru ve světovém žebříčku.

V něm se spolu s kanadskými dvojicemi Bansleyová, Pavanová a Broderová, Valjasová dělíte o šestnáctou příčku...
To už je za hranou hlavní soutěže, do níž jde na každém turnaji dvacet čtyři týmů, dalších šest postupuje z kvalifikace. Ta bývá hodně náročná, takže bychom se jí mohly vyhnout. Hlavně nám to vítězství pomohlo nahoru ve světovém žebříčku.

Autor:






Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze