Stříbrný olympijský medailista musel minulou sezonu ukončit předčasně, protože ho trápila pata. Z bolesti se nakonec vyklubala zlomenina a české jedničce nasadili nechodící sádru. "Na sedm týdnů a pak jsem ještě dva týdny chodil s francouzskými holemi," připomněl. "No, spíš jsem poskakoval po jedné noze."
Už už se zdálo, že bude všechno v pohodě. Klidně začni pomalu běhat, dočkal se nakonec svolení od lékařů. Jenže na konci srpna, hned druhý den reprezentačního soustředění, se zranil znovu - utrhl si stehenní sval na levé noze.
"Měl jsem napsaný tréninkový plán bez ohledu na zranění paty a nedokázal jsem v sobě potlačit to chtění," popisoval, s jakým zápalem zase vpadl do maximální dřiny. "Tréninky byly asi na neroztrénované svaly moc brutální a ty pak nevydržely. Holt ještě pořád jsem mladý a učím se," žertoval pětatřicetiletý lyžař.
Výkonnostní manko nedokázal Bauer spočítat ani na hodiny, ani na kilometry. "Mám jich stejně jako v předchozích sezonách," odhadoval. Jen složení tréninků bylo jiné. Kvůli handicapu s patou i svalem na noze má podstatně méně naběháno. Dřív v maratonkách strávil třeba pět měsíců, letos za smysluplné běhání počítá maximálně měsíc a půl.
"Zato výrazně víc mám na kolečkových lyžích, to stejné na kole, víc naposilováno," pochlubil se. "Jen sval není ještě stoprocentně doléčený. Musím dávat pozor, abych nespadl, neuklouzl, když budou horší podmínky, budu volit jistější vosk. Léčit se budu za pohybu, takže bude platit to cimrmanovské: Táhni a srůstej."
Kvůli zdravotním patáliím absolvoval Bauer jedinou přípravu na ledovci v Ramsau, už v pátek zase s týmem odlétá do finského Muonia. A 24. listopadu si v Gällivare v úvodním závodě Světového poháru ověří, o kolik mu svět ujel.
"Cítím se dobře," hlásil vicemistr světa před startem sezony, ve které chce znovu promlouvat do výsledků etapové Tour de Ski a v únoru uspět na světovém šampionátu ve Val di Fiemme.
"I když pocity i výsledky v létě byly dobré, teď se spíš brzdím," prozradil Bauer. "Vím, že je potřeba dotrénovat a ne se svazovat tím, že máme za tři týdny svěťák. Takto mluvit není u mě úplně běžné, ale nechám prostor na slunci pro zbytek mančaftu. A já se do toho snad postupně vložím."
