Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Přišly zlaté časy basketbalových trenérek. Bude jich v NBA ještě víc?

MOMENTKA Z WNBA: Cheryl Reeveová, trenérka Minnesoty Lynx, rozhodně není během time-outu spokojená s hrou svých svěřenkyň. | foto: AP

3 2014
Když už průkopnické časy, tak se vším všudy. Řeč je o tom, jak ženy-trenérky v zámořském basketbalu dobývají pozice. Zatím je vrchní pionýrkou Becky Hammonová, v srpnu jmenovaná první plnohodnotnou asistentkou kouče v NBA - před ní takhle vysoko v trenérských štábech nejlepší ligy světa žádná žena nevystoupala. A teď to vypadá, že její nástupkyně jsou k mání.

V těchto dnech totiž vrcholí WNBA, ženská zámořská profisoutěž v ­basketbalu. A vůbec poprvé v jejích dějinách nešéfuje čtyřem finalistkám konferencí jediný muž. Čtyři družstva, čtyři trenérky.

„Už neplatí, že to nemůžeme dělat. Nyní je načase používat jiné spojení: Všechno je možné,“ raduje se Nancy Liebermanová, členka basketbalové Síně slávy, jež sama proti mužům hrávala a trénovala je, nikoli však v NBA.

Jenže sonda mezi čtyři úspěšné dámy na lavičkách ukazuje, že jednoduché to také není. Že volba mezi bojem o titul mezi ženami a ­pozicí asistentky mezi muži - nyní jde o ni, ne o roli šéfky celého štábu - je docela záludná.

„Jsem rozpolcená,“ říká Cheryl Reeveová, jež vede družstvo Minnesota Lynx, jedny ze čtyř finalistek konferencí. „Vím, že můj hlas má váhu, a chci bojovat za znevýhodněné skupiny, hlavně za ženy. Jenže mám ráda svou práci ve WNBA a cítím zodpovědnost za to, aby dál vzkvétala. Ale na druhé straně vím, že je důležité být průkopnicí, prorážet cestu.“

O to tady totiž přesně běží.

Jít mezi elitu? Či mít vůdčí úlohu na nižší úrovni? Neboť to zkrátka pro ženský basketbal co do kvality sportu platí. „Chlapi jsou příliš velcí a příliš silní, tak to prostě je,“ říkala i Becky Hammonová o možnosti, aby jednou nějaká žena v ­NBA plnohodnotně nastupovala.

Úspěšné trenérky možná preferují raději evoluci před revolucí (což je s pomocí malého zobecnění typický ženský přístup). „Z Becky nejsem překvapená, ženy umějí koučovat. Ale chtělo to trochu času. Myslím si, že je to odměna za to, jak jsme si v posledních letech plnily své povinnosti,“ říká Reeveová.

Jedním ze sympatických aspektů je to, že nemusí jít o přetlačovanou jednotlivých pohlaví. O hádky typu „muži jsou ráznější, ženy empatičtější, muži umějí lépe to a ženy tohle“.

Třeba trenér Bill Laimbeer se dá označit za mentora Cheryl Reeveové a je jedním z 6 mužských koučů 12 týmů WNBA - v ­tom už je rovnoprávnost zavedena. Sám pobízí bývalé hráčky k ­tomu, aby se zapojovaly do dění na lavičkách. „Doufám, že jich bude čím dál víc. Je to skvělá věc,“ řekl Laimbeer pro NY Times.

Průkopnické doby přinášejí velké možnosti i velké emoce. Mezi čtyřmi trenérkami bojujícími o titul ve WNBA je také Sandy Brondellová, letos zvolená Koučem roku (loni vyhrál muž). Když se doslechla o průlomovém nástupu ženy do NBA, podle New York Times plakala štěstím. „Byla jsem dojatá. Lidé zjistí, že to není reklamní trik ani šťastná náhoda. To je pro nás všechny skvělé,“ popsala.

A další cesty se otevírají...







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze