Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Sedmdesát let čekání. Jediné zlato basketbalistů slaví narozeniny

MISTŘI! Československý výběr, který v roce 1946 v Ženevě dokráčel k titulu evropských basketbalových šampionů. | foto: Archiv I. Mrázka

4 2016
Čtvrtého května je navždy zapsáno do historie československého a českého basketbalu zlatě. Už 70 let. Parta hráčů ze srdce Evropy totiž krátce po skončení druhé světové války získala v roce 1946 pro československý basketbal titul kontinentálních mistrů. Dodneška jediný.

Čechoslováci nebyli v poli deseti startujících žádným favoritem. Oproti většině soupeřů neměli ani možnost společné přípravy a navzájem se sehrávali až s příchodem prvních utkání na evropském šampionátu. Přesto dokázali to, co žádná z dalších generací zatím nezopakovala.

Ve švýcarské Ženevě se k největšímu úspěchu československých basketbalových dějin odrazili úvodním vítězstvím 20:17 nad domácím výběrem po poločasovém vedení 12:7.

Sestava mistrů Evropy

Josef Křepela (31), Ivan Mrázek (29), Miloš Bobocký (18), Emil Velenský (18), Ján Hluchý (15), Ladislav Trpkoš (8), Josef Toms (6), Jiří Drvota (4), Josef Ezr (4), Gustáv Herrmann (1), Miroslav Vondráček, Ladislav Šimáček, Pavel Nerad, František Stibitz

V závorkách body jednotlivých hráčů na turnaji (zdroj: Nebáli se své odvahy)

Ve tříčlenné skupině pak postup do semifinále definitivně vybojovali a potvrdili po vítězství nad Belgií 38:33, když zvládli zápas jako na houpačce. Málem jim nemuselo stačit ani téměř desetibodové vedení v poločase, protože Belgičané po změně stran vyrovnali na 25:25.

Vše ale dobře dopadlo a českoslovenští basketbalisté se tak v semifinále mohli postavit Maďarsku. To rozložili hned v prvním poločase, kdy vedli dokonce až 21:5. I když Maďaři ve druhé půli hru vyrovnali, své manko z úvodu utkání smazat nedokázali a padli 28:42.

K nečekanému splnění velkého snu zbýval poslední krok - ve finále přehrát silnou Itálii. Jenže to se zpočátku zdálo jako téměř nesplnitelný úkol. Čechoslováci v průběhu první půle prohrávali 5:15, což byl v tehdejším basketbale propastný rozdíl. Hrálo se totiž bez časového limitu na útok.

Ještě do poločasové pauzy se outsider dostal zpět do hry a svou ztrátu snížili na tři body. Po změně stran dokonce vyrovnali.

Závěr nervy drásajícího utkání přibližuje kniha Nebáli se své odvahy Jakuba Bažanta a Jiřího Závozdy. Nacházíme se 56 sekund před koncem za stavu 29:31, ale po odpískaném faulu na Křepelu a technické chybě Italů: „Ráno jsme přece házeli šestky v parku a Epe (přezdívka Křepely) byl úplně ve srabu. Ale zde, Epe, ty musíš - technická: čistý koš. Prvý faul, čistý koš. Epe vyrovnal. Teď kdyby tak pánbu dopustil. Vždyť bychom vedli o bod a konec není daleko. A na hřišti je Ezr, ten to přece udrží. Obecenstvu se zatajil dech, Epe nabírá, do dřepu - ty musíš, musíš - čistý koš... Jásám, šílíme a všechno obecenstvo s námi, Jirků nahoře brečí do mikrofonu. Vedeme o bod. Mistrovství Evropy je na dosah ruky.“

Italové sice ještě dokázali vyrovnat, ale následný dopich Ivana Mrázka do koše má opravdu cenu zlata. Dobojováno. Čechoslováci jsou po vítězství 34:32 mistry Evropy, za což si vysloužili pohár, ale medaile se tehdy ještě neudělovaly. Domů se vrací jako hrdinové.

Těmi zůstávají v srdcích basketbalových fanoušků dodnes, i když po smutných zprávách z úvodu letošního roku o úmrtí Miloše Bobockého a Josefa Tomse je jediným žijícím pamětníkem zlatého úspěchu devadesátiletý Ivan Mrázek.

Autoři:




Oblékněte dítě hezky a levně
Oblékněte dítě hezky a levně

Nakupujte v dětském bazárku eMimino.cz.

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze