V minulém týdnu oslavil sedmatřicáté narozeniny. Jenže Petr Bartoš ani s přibývajícím věkem nezpomaluje a nadále prokazuje, že pokročilé motokrosové roky pro něho nejsou brzdou. Své umění předvedl i na trati v Petrovicích u Karviné, kde se svojí bílo-oranžovou motorkou značky KTM vydřel v součtu dvou závodních jízd čtvrté místo. Kvůli nutnosti bodovat nejel úplnou „hranu“.
„Už takhle ani nejezdím. To bylo ve dvaceti. Zabojovat stále umím, ale odsud posud,“ říká Bartoš.
Berete celkový výsledek?
Jsem s ním určitě spokojený. Dalo by se očekávat i více, ale měl jsem problémy se zády, což jsem nikomu neříkal. Měl jsem prášky, které mě handicapovaly ve fyzičce. Ale za třetí a páté místo jsem šťastný a beru je jako úspěch. Další jezdci za mnou dojeli o půl kola pozadu, takže jsem se pořád držel s tou největší špičkou.
Ke konci obou bodovaných jízd vás nicméně někteří soupeři předjeli. Docházela „šťáva“ vám kvůli těm zdravotním problémům, nebo vašemu stroji?
Motorce rozhodně ne, šlapala na 100 %. Na mě přišla únava, ale bylo to bez diskusí hodně náročné pro všechny. Většinou nemám problémy s fyzičkou, ale ty prášky proti bolesti mě na výkonu trochu ztlumily.
Jeden z vašich soků Marek Sukup musel kvůli těžkému zranění start vynechat. I proto váš stájový manažer Petr Kovář doporučoval jet více hlavou. Držel jste se jeho rad?
Máme danou taktiku, abychom střádali body. Jelikož už máme jednoho člena týmu zraněného (Jonáše Nedvěda), potřebujeme, aby Orion někdo reprezentoval. Cílem tedy bylo hlavně bodovat. Petr je motokrosař a ví, že se může stát cokoliv. Samozřejmě, že se nechci zranit, ale když sedím na motorce, chci závodit. Nejde jet opatrně, to bych pak na trať ani nemusel. Sezona je pěkně rozjetá a člověk nechce úplně riskovat, protože na pódiovou příčku lze dosáhnout. Je potřeba zůstat zdravý a odjet všechny závody.
Je reálné ještě pomýšlet na konečné prvenství v šampionátu?
Nemyslel jsem na to ani před sezonou. Teď ale vyhrál Petr Smítka, kterého jsem závod předtím dokázal předjet. Nyní jsem skončil v jedné jízdě i před Martinem Michkem. Možné je vždy vše. Jezdecky na ně i v mých letech mám. Navíc je před námi ještě více než půlka závodů a bodové odstupy jsou minimální. Jak ale říká manažer, je potřeba sbírat body a nezranit se. Chtěl bych si udržet medailovou pozici, což také nebude jednoduché, protože zezadu útočí Jára Romančík, kterému jsem nicméně teď zase lehce utekl. Seriál je vyrovnaný a je nás tam pět, kteří dokážeme vyhrát. Pořád jsem s mladými kluky v kontaktu a to mě těší. Nejhorší by byl výpadek kvůli technice.
Trať v Petrovicích nemá řada závodníků moc v oblibě. Patříte mezi ně?
Mám to obráceně. Vždycky se hodně rozbije a jsou na ní nepříjemné záseky. Pokaždé jsem si tam našel dobrou stopu a z toho těžil. Díry jsem buď přeskakoval, nebo se jim šikovně vyhýbal.
V jakém stavu byla nyní?
Jako jezdec jsem trať osobně přebíral a rád jsem se pod její perfektní stav podepsal. Pořadatelé si mákli. Snažili se ji načechrat a kropit, ale rychle vysychala. Neprášilo se však tak, že by nebylo vidět. Nachystaná byla na jedničku. Všechna čest.
